V našem kulturně historickém prostoru je již dlouho uzákoněná povinná školní docházka… to je asi ve své podstatě smysluplnné….

Proč asi děti „musí chodit do školy?“….. asi proto, aby se zde něco dozvěděli, něco naučili, aby se zde i socializovali… podle mě socializace je důležitá složka školní docházky…. kdysi jsme přemýšleli o tom, že bychom vyučovali dcerku sami, doma… oba vysokoškoláci, odhodlaní dát svému prvnímu dítěti to nejlepší… dlouho jsme to promýšleli a diskutovali a nakonec jsme dospěli k tomu, že dcerku do školy posílat budeme… zásadním důvodem byla pro nás právě ta socializace… dát jí nutnou sumu vědomostí a znalostí, kterou nám určoval zákon by nebylo tak složité, navíc, dcerka toužila po informacích, po vzdělání a byla velmi nadaná, snad na vše od matematiky, přes jazyky po umělecké předměty….potřebovala kontakt s vrtevníky, potřebovala se naučit obhájit, prosadit v kolektivu….to by jí domácí vzdělávání nemohlo dát…

Dítě většinou touží po poznání, po získávání nových vědomostí a dovedností.. to je jeho přirozenost… ale každé dítě je jiné…. každé má jiné vrozené dispozice iteligenční, emoční, komunikační, pohybové, ……. dítě potřebuje podpořit v touze po poznání toho kde žije, po poznání okolností života, po poznání sebe sama… potřebuje mít ale svobodný a podnětný protstor pro svoji touhu poznávat… a někdo poznává skrze četbu, přemýšlení, někdo skrze logiku a počítání… někdo skrze manualní činnosti, někdo skrze umělecké činnosti, někdo skrze přímou verbální komunikaci, někdo skrze pohybové aktivity…. a toto bohužel stávající systém vzdělávání u nás nepojímá a děti tlačí  a uzavírá do omezeného prostoru předmětů a jejich klasifikování… Každé dítě potřebuje pocítit úspěch… úspěch především v tom, že je respektováno jako individualita, jako jedinečná bytost….

Motivace porovnáváním výsledků s druhými může podle mě fungovat možná ve sportu… ale jen u těch, kdo jsou obdařeni a motivováni soutěžit a porovnávat se takto… někdo prostě více prožívá proces než výsledek… a toto náš systém vzdělávání ignoruje… stále jde o výsledky o porovnávání, hodnocení, známkování… a proces, cesta, prožitek je opomíjen….

Čím menší dítě, tím podle mě je důležitejší právě prožitek, než samotný výsledek…

Když to převedu na příklad dělání domácích úkolů, pro dítě je důležité co prožívá při dělání úkolu, nikoliv to, jak úkol udělá… toto ovšem my dospělí většinou nejsme schopni rozeznat, pochopit, přijmout…. sedneme si k dítěti a už bychom chtěli, aby co nejrychleji a zcela bezchybně úkol napsalo, splnilo…jakobychom byli zakletí, zcela jsme zapoměli, že jsme také byli dětmi a jak nás tlak rodičů na to, abychom úkoly udělali rychle, bezchybně znervózňoval, jak nám byl nepříjemný, jak nám ubíral chuť úkoly dělat….

Kdyby dítě vše umělo, nemuselo by vůbec navštěvovat školu a vzdělávací proces… nebylo  by potom potřeba profese učitelů…. ředitelů škol… úředníků školských odborů a ministerstev…

Děti vlastně vytvářejí hodně pracovních příležitostí… jen tím že jsou… no může to vypadat jako divná úvaha, ale mě prostě napadá…

Sednout si k dítěti píšícímu úkol může být náramný společný zážitek, nebo také traumatizující zážitek… a vlastně pro oba… a potom je ještě další možnost… nechat dítě být ať si úkol udělá samo… bez našeho kontrolování, bez našeho kritizování, bez našeho hysterčení….jen být připraven na to, že dítě třeba samo přijde se na něco zeptat, že se přijde o něčem poradit, něco prodiskutovat…

Dávejme dětem prostor se projevit, dávejme dětem šance dělat chyby a tím se přibližovat k úspěchu… Aloha!!!

Latinské slovo humanita se dá přeložit do češtiny jako LIDSKOST….. co pod pojmem lidskost, humanita můžeme vnímat? Pod tímto pojmem je obsaženo jednání.,  chování které je vlastní jen člověku…. být lidským, znamená být schopen cítit, vnímat srdcem, rozlišovat podstatné a nepodstatné, respektovat druhého a být respektován….

Pro jednoho může být lidskost jednat tak, abych neomezoval ani neohrožoval druhého, ale také se nenechal od druhých omezovat, ohrožovat…. pro někoho může být lidskost jednat i na vlastní úkor.

Já považuji za lidskost jednání, které je založeno na respektu k sobě a k druhým. Lidkostí je podle mě to, co je upřímné, nepokrytecké, ne to co je bráno jako nějaké formální morální normy.

Mým názorem je, že nemohu pomáhat nikomu na vlastní úkor, to by bylo porušení “ přírodních zákonů“… lidskost je určitě spojena s přirozeností, se svobodou….

V dnešním přeinformovaném, až moc propojeném světě je často jako lidskost, humanita považováno pokrytectví.

Pokrytectví je ovšem vlastní jen člověku, žádný jiný tvor v přírodě není pokrytecký. Pokrytectví je spojeno s falešnými hodnotami, s formálností, pod pokrytectvím je vlastně strach, často nevědomý. Pokrytectví je spojeno s manipulací, s touhou ovládat a kontrolovat vše kolem a všechny kolem sebe, je projevem vlastní nedostatečnosti, nedůvěry v sebe.

Lidské je přát druhému vše nejlepší, ale také to přát sobě a pro to nejlepší ale musíme být schopni také něco dělat. ne jen čekat, že to nejlepší přijde nějak samo, nebo že to nejlepší za nás pro nás udělá někdo jiný. Horší varianta je vynucovat si pokryteckými řečmi o humanismu to nejlepší pro sebe na úkor druhých.

A to se dnes často děje, lidé nejsou ochotni dělat něco pro to, aby se měli dobře, jen křičí, že se nemají dobře a stěžují si, že ti druzí to nedělají za ně. Podle mě na tomto nesprávném východisku je dnes postavena sociální politika. Ne ten, kdo je od přírody nějak omezen, je podporován díky tomu, že druzí se něčeho zřeknou, postoupí to jemu….. třeba formou daní a odvodů pojištění státu… Ale o podporu si křičí ti, kteří nejsou ochotni se o sebe starat, starat se o své potomky, ti kdo jen křičí, že musíme být humánní….ovšem jen vůči nim…

Částečně je to zapříčiněno myslím politickým systémem, který se staví jako demokratický, humánní, systémem vládnutí, které se navenek staví jako spravování věcí veřejných skupinou zvolených zástupců, ale ve skutečnosti to je vládnutí bez vymahatelné zodpovědnosti…

Krize humanity je dnes podle mě  již tak velká, že říci: toto je moje, o to jsem se zasloužil, to si ponechám, o tom budu rozhodovat sám… je považováno za sobectví….. a když někdo přijde a usiluje o to moje, já si to chci ponechat, bráním se mu vydat to svoje, jsem označen za sobce, za člověka nelidského..

Lidské je podle mě pomáhat těm, kdož jsou nějak znevýhodněni, ovšem ne svojí leností a nezodpovědností, ale také když o pomoc požádají…a ne když si pomoc vynucují, někdy i výhružkami…. a já mám právo rozhodnout se zcela svobodně, zda pomohu, a také jak, v jaké míře… potom to je přirozené, humánní a přináší to prospěch oběma stranám. Pomoc vynucená pohrůžkami, nebo nějakými formálními nařízeními je nehumánní a vlastně neprospěšná.

Zamýšlet se nad opravdovým obsahem a projevem pojmu humanita je možná cestou k pochopení dnešních zmatků ve společnosti a ve světě….

V posledních dnech se v médiích objevila jedna informace, která připoměla trochu již zapomenutou událost – únos dvou žen z ČR, kterým český stát vyjednal vrácení od únosců do Čech a zaplatil za ně výkupné….

Nemám sice ověřenou informaci o výši zaplaceného výkupného jinak, než z  médií, ale to není podstatné… i kdyby výše výkupného byla vyšší či nižší, nic to nemění na tom, co mi naskakuje na mysl v souvisllosti s těmito událostmi….

Sama jsem kdysi cestovala jen tak “ na blint“, s krosnou na zádech… sice jen po Evropě, ale i tak jsme si byli vědomi všech rizik, co to znamená jeudit stopem, spát někdy na nádraží jindy v parku… občas v kempu jen na karimatce….díky Bohu se nám nic zlého nestalo……

Také jsem cestovala po Asii a než jsme dojeli, snažili jsme se získat co nejvíce informací o tom, co nás tam může potkat a také jsme celou cestu připravili tak, abychom rizika co nejvíce eliminovali již předem… ano, proto jsme se třeba vzdali návštěvy některých míst, která jsme vyhodnotili jako poměrně nebezpečná…. prostě jsme se snažili chovat zodpovědně, nejen sami k sobě, ale také k ostaním, kterých by se naše potíže mohli dotknout…..

Zastávám názor, že člověk je zcela svobodný, má právo se rozhodovat zcela svobodně co udělá, kam půjde či pojedete, ale jeho svoboda končí tam, kde začíná svoboda těch druhých….. nemáme právo přenášet zodpovědnost za své činy na někoho jiného….

Setkávám se často právě s tím, že lidé chtějí jednat zcela svobodně, ale pouze  jednostraně….. klidně jednají tak, že zodpovědnost házejí na druhé…nejsou ochotni nést zodpovědnost za své činy…

Svět je jiný než před léty, je více propojený, otevřený, ale to má dvě stránky: tu plusovou – je snadné se dostat dnes téměř kamkoliv….. ale také tu je druhá stránka toto – a tou je to, že se můžeme dostat do oblastí, které jsou zcela odlišné nejen zeměpisně, podnebně, politicky, ale také mentálně, morálně, do oblastí kde lidský život má jinou hodnotu…

A pokud se rozhodnu navštívit   obecně  nestabilní, ba nebezpečnou oblast, kterou  dostatečně neznám a ještě ke všemu jedu tak zvaně „na blint“…musím počítat s tím, že se dostanu do komplikovaných, často nebezpečných situací….a pokud mě unesou “ teroristé“….. je to jen následek mé nezodpovědnosti…. a když stát, kterého jsem občan činí kroky pro moje osvobození, je to něco, co je nad rámec běžné agendy a když ještě za mě zaplatí výkupné, měla bych určitě nějakým způsobem splácet částku, kterou musel vzít z rozpočtu, do kterého se peníze dostávají tím, že pracující občané a firmy platí daně….. a další následek je ten, že výkupné slouží únoscům k tomu, aby financovali své aktivity, aby si nakoupili zbraně… takže já – unesená jsem vlastně příspěla k financování terorizmu….
….život jsou veliké paradoxy a to, co na jedné straně vypadá jako lidskost má i svůj rub a tím je nelidskost… protože zbraně používané k ničení lidských životů jsou ďábelské…. tak že já unesená jsem vlastně přispěla k rozvoji terozizmu… ale ne z vlastní kapsy, ale z kapes druhých…..

Nějak mi přišlo, že mám na svých stránkách udělat novou rubriku…… ve které bych sdělovala některé pohyby svých myšlenek….. a nazvala jsem ji:

Očem dnes přemýšlím

A protože myšlenka je vždy na počátku veškerého našeho činění, možná touto rubrikou trošku posunu uvažování, tedy myšlenky dalších lidí a od změny myšlenky je jen krůček ke změně konání…..