Občas zajdu do multikina, když mě zaujme nějaký film, který nedávají v malém kině… naposledy třeba Bohemian Rapsody s Queen….

Silný příběh, báječně ztvárněná hlavní postava, skvělá hudba a plno emocí a podnětů k přemýšlení…. no kapesník jsem použila…. slzy jsem polykala…

A vedle přihlížející, kteří přišli vybaveni kýblem coly a krabicí popcornu…. celou dobu srkají a křupají….. nějak tomu nerozumím…. snažím se neodsuzovat, učím se upírat pozornost jen ke sledovanému filmu a nevnímat to co se děje kolem…. vlastně přidaná hodnota: učím se koncentrovat jen to co má cenu, a přijímat to, čemu nerozumím a nemohu ovlivnit…. sílu zážitku z filmu to nijak nesnižuje, prostě Život je pestrý a každý žijeme ve vlastní dimenzi, některé se vůbec nepotkávají…. jsem vděčná, že mám v životě pár lidí, se kterými se „potkávám v podobných dimenzích“ děkuji!

Proběhly volby do parlamentu České republiky, jsou známy výsledky  a následují veliké emoce spojené s myšlenkami a slovy…. a právě ty emoce jsou to, co formuje náš život… myšlenky a emoce jsou velice silné energie, které se otiskují ve Vesmíru a vytvářejí silnou stopu, která se potom zmotňuje…..

Sociální sítě jsou dobré k rychlému šíření informací, ke komunikaci, ale také velice nebezpečné k šíření manipulativních a silně emočně nabitých informací… vše má svoji světlou a také stinnou stránku… na to bychom neměli zapomínat… 

Emotivní statusy plné zloby, nenávisti, zklamání, …to jsou energie, které tu prostě jsou a nemůžeme se potom za čas divit, že se projeví v životě společnosti i jednotlivců…. 

Zkusme si vzpomenout, kolik prostoru několik měsíců před volbami zabíraly informace spojené s Babišem… nejen z jeho strany – kampaň, ale také ze strany jeho odpůrců, informace spojené s kauzou hnízda a plno dalších… prostor byl plný Babiše… v plusu i mínusu… a tak tam pěkně proudila spousta energie – jedno zda pozitivní či negativní… prostě energie… a ta energie se projevila i ve výsledcíh voleb…. tak se nedivme…

To teď nezměníme, volby dopadly jak dopadly, není to k radosti ani k propadnutí skepsi, prostě to tak je.. pokud zkusíme zkrotit vlastní emoce a budeme méně sledovat a hodnotit co se po volbách bude dít, budeme se věnovat svému osobnímu životu, v něm si dělat pořádek, určitě to více prospěje nám i celé společnosti než se utápět ve vymýšlení katastrofických scénářů co bude…. 

Celé Evropa nyní prožívá zajímavé období, emoce vládnou všude a vynáší to do popředí lidi, kteří zrcadlí celou společnost, její většinu…. změna nenastane zvrchu, rozhodně ne k lepšímu. Jediné, co nás může zachránit  je změna nás samotných. Opravdová zodpovědnost za vlastní činy, myšlenky, slova, emoce, to je cesta z marasmu, ve kterém jsme a který jsme si sami vytvořili….

Zkusme se podívat do svého nejbližšího okolí: jak jsme schopni se domlouvat v rámci rodiny, v rámci sousedských vztahů, pracovních kolektivů, …..pokud se na to podíváme opravdu bez zkreslujících brýlí, budeme zděšeni sami sebou, jací vlastně jsme sobci, zbabělci, jak jsme plní křivd, obviňujeme sebe i druhé, nejsme schopni přijmout to, že náš život je jen naším výtvorem… tak se nedivme, že to po stupních nahoru je  to stejné… myslím tím v politice a samosprávě, v byznysu… každý jen pro sebe a na sebe a po mě potopa….. toto, když pochopíme a začneme měnit, nebudou tu muset být extremističtí vůdci, kteří nám budou namlouvat, že nás zachrání, že nám učiní život lepším….

Je teď příznivá energie začít měnit vlastní život, tak to začněme dělat! Aloha!

11. září 2017 začaly opět pohybové kurzy v Chrudimi… cvičíme každé pondělí a čtvrtek…. a tak nějak mi ve čtvrtek po cvičení naskočilo, že se takto ke cvičení scházíme vlastně již více než 30 let… a věřím, že ještě dalších 30 let to tak bude…. 

Začínaly jsem jako dívenky, potom mladé ženy, mezitím nějaké  porody a mateřské  dovolené, děti školou povinné, děti dospívající, nyní často již vnoučata… ale jak se sejdeme v tělocvičně, prostě jsme stále stejné, hudba, pohyb, to nás stále spojuje a dělá nám velikou radost… od „jazzgymnastiky“ , přes  “ aerobik“ , „danc aerobik“, ..k dnešímu intuitivnímu tanci, čikungu a taojoze a naše relaxace a meditace nakonec jsou třešničkou na dortu… … mění se to, vyvíjí se to, ale  podstata zůstává stejná…a za to jsem vděčná… a děkuji za to… Aloha….

Byly jsme si zacvičit venku u rybníka, krásný letní podvečer, kapři skákali jako o závod, krásně potom šplouchli do vodní hladiny.. my  – několik žen  – jsme cvičily čikung, taojogu, cvičení živlů… a a užívaly jsme si to… tělo. když jsme ho nenutily, se krásně uvolňovalo, uvolňovala se i naše mysl a emoce…. občas padla poznámka typu: “ proč vlastně děláme ty směšné pohyby?…. nebo “ kdybychom se při tomhle cviku viděly v zrcadle, asi bychom se prohýbaly smíchy… po závěrečné relaxaci, kterou ukončila pořádně “ prdící croska“… tedy motorka:…. jsme společně poděkovaly za cvičení a pomalu odcházely z louky… jsme ženy, tak o slovo není nikdy nouze, však ta slova vyjadřují naše pocity, myšlenky….

Vzájemně jsme si sdělovaly příjemné pocity po cvíču, nejen po těle, ale celkově… a jedna z nás najednou řekla osudnou větu:… “ já jsem ráda, že už nejsem mladá, mě baví být stará“…. možná to někomu bude připadat divné, ale v tom slovním vyjádření byla obsažena krásné Pokora,  Přijetí toho, co je, kdo jsem, prostě Bytí v Přítomnosti… ne jako fráze, ale jako skutečný prožitek…

A tak jsme zapředly hovor o tom, jak se cítíme dobře jako babičky, jak se cítíme dobře v tělech, která nejsou podle módních trendů dokonalá, která mají někde špíček, někde vrásky, ale jak nám ta naše těla dobře slouží, umožňují nám pohyb, i další tělesné prožitky, … jak se do naší měkké náruče mohou položit vnoučata, přitom jsme schopné sednout na kolo a jet se projet nebo vydat se na tůru po kopcích, nebo si pořádně zaplavat, zatančit…

A tak jsme v zapadajícím Slunci vlastně oslavovaly Život, Přítomnost, Opravdovost….

Běh času nezastavíme, nemáme ani důvod ho zastavovat, vždyť to, že jsme byly mladé jsme již prožily  a teď  prožíváme stárnutí… a to je bezva…

Děkuji Vám milé ženy! Aloha!

Byli jsme na víkendu v Bílých Karpatech… předpověď počasí byla nepříznivá, ale my jsem si řekli, že pojedeme …. Karpaty nás přitahují, předpověď nás neodradí…. 

Při cestě jsem zažili pěknou průtrž… na místo jsme dojeli a na zemi ležely mraky… Karpaty jsme  cítili, spíše než viděli….vzduch byl prosycen deštěm a bylo to náramně romantické…..

Ráno jsem se probudili do protrhané oblohy, když jsme vycházeli na Žítkovou, už slunce svítilo… všechno bylo namočené, a krásně svěže zelené, neunavené….

….opájeli jsme se vůní rozkvetlých petrklíčů a když jsme došli k ovčí farmě, náhodou jsme uviděli malý domek s nějakou celudí na vratech…. popis zněl: dům, kde bydlela poslední žítkovská bohyně…. další cedule oznamovala, že prohlídky jsou 3x denně, ta další měla být za půl hodiny… chvíli jsme čekali, mě se střídavě promítalo: chtěla bych se tam podívat… a zároveň nějak mi to neladí…. nakonec, protože paní průvodkyně zatím nepřišla, šli jsme na Žítkvovou.. na prohlídku jsem nečekali.. kamarád povídá.. stavíme se v hospodě.. tam se něco dozvíme….

…když jsem tam došli, usedli jsme u venkovních stolků a přisedl si k nám starý pán s malým pejskem.. a zeptal se odkud jsme. a začali jsme si povídat… kde jsme chodili a tak… přišla řeč na ovčí farmu a že sýry odtud jsou opravdu dobré, že to dělají dobře… a když jsem řekla, že jsme tam natrefili na domek posledni bohyně, pán povídá: no ten koupil „mizera“… Mizera se opravdu jmenoval…… jen na tom vydělává peníze… jinak s bohyněmi nemá nic společného…. no ono sem teď jezdí hodně lidí, protože četli tu knížku, ale místo, aby tu chodili a cítíli tu atmosféru, hledají tu senzace… a na tom vydělává ten „mizera“…. co je mezi nebem a zemí se stejně nikdy nedozvíme, jen můžeme tušit…

Aha… tak to je to, co mě pořád blikalo, že se nepotřebuji podívat do toho domku… stačí pobýt na Žítkové… a kamarád to věděl… že se v hospodě něco dozvíme….

Opravdová kouzla a magie nejsou spojena s patosem, velkými gesty a velkými slovy.. jsou nenápadná a projevují se pomalu a křehce…. často je přehlédneme….

Magická síla Žítkova je v kráse a čistotě krajiny a v pokoře dobrých  lidí, kteří tu žijí… 

Často se setkávám s tím, že lidé přijdou s bolestmi těla, s problémy na fyzické úrovni, které pociřují, které je omezují…. nejsem zastáncem zjednodušování stylem problém s hlasivkami je problém s komunikací… tak jednoduché to podle mě není, protože to by znamenalo, že prožíváme pocity a myšlenky, bolesti odděleně… člověk je jeden celek, jeho tělo, mysl,pocity, energie.. to vše je jedno, to vše je spojené a dohromady to tvoří právě člověka jako lidskou bytost s jeho tělesnými projevy, s jeho myslí, pocity, s jeho energiemi…. proto nelze oddělovat problémy jednotlivých částí a  oblastí života člověka…. 

Na druhé straně mi moje zkušenosti potvrzují, že není potřeba hledat složitosti v přístupu k řešení problémů těla i Duše člověka, že mysl, myšlenky, i ty nevědomé… ovlivňují naše tělesné prožívání,,,,, a zároveň naše fyzické prožívání ovlivňuje naše emoce a následně i myšlenky….. prostě nelze najít prapůvodní příčinu, vše souvisí se  vším a vše je spojené… ale přesto je určitá cesta k řešení, a tou je cesta , která neopomíjí ani fyzickou stránku člověka, ani jeho pocity, emoce, myšlenky, energie… a nezapomíná ani na to, že člověk je živočich, kterého ovládají i pudy… a samozřejmě, že jsou nějaké dannosti, se kterými prostě člověk přijde na svět…. ty můžeme poznávat a přijímat….to je dlouhodobé…

Základním pudem je pud zachování života, pud sebezáchovy a s ním spojený strach ze smrti…. zvířata nemají mysl jako člověk…. neví nic o tom, že je nějaká smrt… že z ní mají mít strach…. a přesto mají pud sebezáchovy…. smečková zvířata cítí, že když budou součástí smečky, mají větší šanci přežít… a proto když je smečka vyloučí ze svého středu, jsou prakticky odsouzeni ke smrti… zvíře se podle mě nebojí smrti… ono jen má pud přežít….. ten je u něho dominantní… 

Člověk je myslím a cítím bytost smečková…. základní smečka je rodina… strach z vyloučení z rodiny, ze základní smečky je pro člověka pudový…. proto jakékoliv projevy napřízně smečky – matky, otce, sourozenců… na pudové úrovni v člověku vytvářejí oslabení – oslabení pocitové, energetické a často potom i mentální… strach z vyloučení ze smečky cítí člověk takto: budu sám budu mít hlad, žízeň, bude mi zima, budu těžko obhajovat svůj život…. a toto ohrožení vyloučením ze smečky pociťuje podle mě člověk již na samém počátku života…. odloučení od matky je pro něho velikým stresem…. ale nejen  fyzické odloučení od matky, ale také pocity a myšlenky matky, které jsou spojeny s nějakou nelibostí…. dítě je velice citlivé a vše co cítí matka cítí také, jen to není schopné vyhodnotit, pochopit a potom zpracovat tak, aby si uvědomilo: jsou to  jen pocity a myšlenky matky, se mnou vlastně vůbec nesouvisí, nemusím se bát s život…. dítě cítí nelibé matčiny pocity, které se projeví i na energetické úrovni matky a to dítě oslabí… 

…a tak to s námi jde po celý život, pokud to nepochopíme a nepřijeme, že za svůj život si prostě můžeme sami, že nemáme spoléhat na nikoho a nic…. že máme spoléhat jen sami na sebe a druhé prostě přijímat jen jako účastníky našeho života…. pokud se nám toto podaří, vytvoříme si určitý zdravý odstup od všech a od všeho, nebudeme tak zranitelní a nebudeme tak zbytečnými emocemi a myšlenkami přicházet o energii, tedy i o stabilitu fyzickou a psychickou….

Není to jednoduchá cesta, ale jde to postupně zpracovávat a měnit vlastní postoje, myšlenky, emoce, projevy fyzické, emoční i energetické…. je to cesta k uchopování vlastního podvědomí, a tím i k jeho ovládání… ale je to i cesta veliké sebekázně a trpělivosti  pokory…. kdykoliv na ni můžeme nastoupit….

Pojem štěstí často používáme, je ho v našem životě plno… přejeme šťastné narozeniny, štěstí v lásce., šťastnou cestu,…

Co to vlastně je štěstí?…. štěstí je stav, štěstí je pocit…. proto je štěstí velice subjektivním …. pokud vztahujeme své štěstí k vnějším událostem, lidem a věcem, stále nám uniká… objeví se na chvilku a unikne… například štěstí spojené se vztahem k nějakému člověku je velice pomíjivé… pokud jsme šťastní když s tím člověkem jsme, když máme pocit, že nás miluje, když dělá to co chceme, je v tom skryto zklamání když toto pomine – nebude dělat co chceme, odejde od nás,  přestane nás milovat… místo štěstí cítíme se nešťastní…. stejně tak to je když spojujeme své štěstí s nějakou věcí, po které toužíme…. když tu věc dostaneme, jsme chvíli šťastní, ale například auto, které jsme si pořídíli a jsme šťastní, že ho máme… nabouráme…. a už jsme nešťastní…. jedeme na úžasnou dovolenou, máme o ní nějaké představy a potom to není tak jak jsme si představovali a opět, pocit štěstí se mění v pocit neštěstí…. 

Často žijeme ve vzorci: budu šťastná až…… budu šťastná když….. a to je ten zádrhel… podmiňujeme stav štěstí něčím…. a toto podmiňování nám vlastně brání být šťastní….. čekáme, že něco bude a potom budeme šťastní…. a tak stav štěstí posouváme mimo přítomnost… a štěstí neprožíváme…. nebo stav štěstí lovíme v minulosti: to jsem tehdy byla šťastná….. a opět stav štěstí neprožíváme… posouváme ho mimo přitomnost…. 

Učit se nepodmiňovat stav štěstí ničím, nikým….. je cesta ke skutečnému štěstí… prostě učit se být šťastný právě tehdy a v tom, co zrovna prožíváme….. když teď myji nádobí, …. opustím myšlenky, že musím nádobí umýt, že mě to nebaví, že až to umyji, budu dělat něco příjemnějšího, že budu šťastná až tato obyčejná činnost  pomine….. prostě jsem teď a tady a prožívám to naplno, byť je to banální prožitek….. nestavím své štěstí mimo obyčejné události a  zkouším se neorientovat na výsledek, ale na „cestu“…. a prožitky a potom je protoru štěstí v mém životě více…..

Přeji Vám šťastné dny, hodiny, minuty, sekundy…. šťastný Život! 

Na samém začátku tohoto kalendářního roku nás poněkud zaskočilo to, že začala ZIMA…. mráz, sníh…. hmmm… leden a ono mrzne a chumelí…. co si s tím počneme?…. klouže to, je nám zima a brodíme se sněhem , musíme škarbat auto a odhrnovat sníh z chodníku……. komplikace…. na druhé straně když sedíme v teple doma, pijeme horký čaj a hledíme na tu bílou krásu za oknem… to je romantika!

Klasický rozpor, ve kterém žijeme… něco se nám na jedné straně líbí, ale na druhé straně nedokážeme projev tohoto se všemi následky a důsledky… a tyto rozpory nás připravují o energii… tak je letošní lednové počasí krásnou šancí pro nás v učení sebekázni, pokoře a vyrovnanosti…

Vánoce jsou v našich krajích  již dlouho především zaměřené na hojnost  vyjádřenou hojností jídla a dárků… určitě je příjemné sejít se u vánočního stolu s blízkými, pojíst dobré jídlo, potom se přesunout k ozdobenému  stromečku a rozbalovat dárky… ale všeho moc škodí.. dobré jídlo ano, je to Dar, ale pokud je toho jídla příliš, přejídáme se, mícháme páté přes deváté… je nám potom těžko, tělo je nuceno vydat veškerou energii na trávení a tak přejedení končíme na gauči, je nám těžko, a po Vánocích si dáváme předsevzetí, že budeme hubnout… trochu směšné, ne?….

Podobné je to s dárky… určitě každého potěší, když pod stromečkem rozbalí pár dárků, ale pokud je dárků moc, ani si nejsme schopni užít radosti z nich, jen rozbalujeme, dárky valíme někam na hromadu a nedokážeme si užít úžasu a radosti z nich… čeho je moc, toho je příliš…

Dostat mnoho dárků, hmmm…. radost, asi ano… ale daleko větší radost je myslím z toho, když někoho obdarujeme a vidíme potom, jak se z dárku raduje, jak jsme mu udělali radost nejen tím, že něco konkrétního dostal, ale především překvapením…. a to může být opravdu často docela maličkost….

Mysterium Vánoc je podle mě především v tom, že se sejdeme, společně trávíme příjemné chvíle, vyjadřujeme tím sounáležitost a vzájemnou podporu a lásku…vděčnost za Dary Života, jako je zdraví,  domov, dostatek jídla, mír a klid ….a Naději, že se příští Vánoce sejdeme znovu…..To jsou největší Dary Vánoc….