Naše prožívání života je velmi omezené, ale ne proto, že by skutečně omezené bylo…. omezeni jsme sami sebou, tím jaká jsme přijali vědomě či nevědomě omezení tím, jak nás vychovávali a vzdělávali… nechtěli nás omezit, ale omezili nás… sami omezení, nedokázali svá omezení rozeznat a proměnit na svobodu….

…my to můžeme udělat, teď hned, sami sobě….

jak? tím že začneme vnímat co skutečně prožíváme, co nám život přináší…. cestou k tomu je celkové zklidňování se, učení se bdělosti, učení se být skutečně v přítomném okamžiku bdělý k vjemům, pocitům, myšlenkám, činům…

Například nedávno jsem prožívala docela obtížnou situaci, život mě postavil před řešení jednoho problému. nebylo to sice nic zdánlivě závažného, ale nějakou energii to vyžadovalo….nedokázala jsem hned řešení najít, řešení, které by mi přišlo přirozené, měla jsem nějaké pochybnosti…tak jsem si řekla: “ nechám to zatím být, počkám….“

A šla jsem dělat nějakou běžnou činnost… a ejhle, našla jsem řetézek s dvěma přívěsky, který byl po jednom mém blízkém, který již není v lidském těle…. první dojem: radost, vždyť jsme ani již nedoufala, že ho najdu… a jak jsem ho vzala do ruky, přišla myšlenka: to je znamení, že jeho energie je tu teď se mnou, je to nějaká jeho podpora… aha, zatím nerozumím tomu, čeho se to týká, …počkám, třeba porozumím té zprávě…

Po několika hodinách jsem sedla do auta a rádio, protože se samo pouští při nastartování, začalo hrát…. píseň, kterou ten dotyčný miloval celý život a já ostatně též, dodnes….hmm, to je zvláštní, napadlo mě… zase něco spojeného s „Ním“…. ještě jsem ale neporozuměla….

Potřebovala jsem třetí, symbolicky třetí trknutí, jako v pohádkách…. tou třetí bylo uklízení poličky v knihovně… napadlo mě, že ji srovnám, je nějak nesouladná, zdá se mi…. a první kniha, na kterou jsem sáhla, byla kniha, kterou mi daroval před lety….

V té chvíli mi vše došlo! To nejsou náhody, to ON se mi snaží pomoci, jen já jsme natvrdlá, tak musí napotřetí… posílá mi klíč k řešení té situace, se kterou jsem si zatím nevěděla rady!

Zastavila jsem se. Sedla jsem si, zavřela oči, ucítila svůj klidný dech, najednou tíhu v nohách, takovou příjemnou… a uslyšela někde uvnitř hlas: “ udělej, to co tě bez přemýšlení napadne, vždyť pamatuješ, JÁ to taky tak dělal…a většinou to dopadlo dobře….“

Abylo vyřešeno, v klidu jsem celou situaci vyřešila a vydechla si. A dopadlo to „dobře“….. Dík!!

Často čekáme, že komunikace s neviditelnými sférami bude prvoplánová, nějaká věta, obraz,…..a ono to je většinou jinou formou, formou zdánlivě všední, a v té všednosti je skryta symbolika, kterou nedokážeme tím, že něco konkrétního čekáme rozeznat, natož jí porozumět….

Často si sedneme a usilujeme o nějakou pomoc, informaci, prosíme o ni, ale jsme tím usilováním uvězněni ve vlastních omezeních…. a potom to kolem nás lítá, ale my to navidíme, neslyšíme, necítíme… a neporozumíme…

Zklidnit se, přestat usilovat, opustit zažité vzorce myšlenek, očekávání, obav a pochybností…

Pro někoho to může být naivní, bláznivé… je to jeho cesta

Já věřím tomu, že měřítkem pravdy je účinnost… a učinkovalo to? Pomohlo mi to? Tak to tak prostě je! Aloha!!!

Meditační techniky jsou metodou, cestou k vyrovnanosti, klidu, zdraví…. nejsou cílem, ale cestou… příjemnou a účinnou.. praktikuji je desítky let a jsem přesvědčena, že díky tomu jsme prožila složité situace v životě bez poškození zdraví mentálního a fyzického, bez ztráty naděje a víry v život…

Tato meditace, kterou nyní popíši, je jedna z prvních a účinných, které můžeme praktikovat:

Sednu si do meditační pozice… sed na patách v kleku, nebo zkřižmý sed… turecký sed… páteř je vzpřímená lehce vychýlená vpřed, brada lehce přitažená ke krku… ruce volně leří na stehnech dlaněmi nahoru.. pohled upřu před sebe do dálky a rozostřím… sleduji dech a uvolňuji myls… potom začnu počítat dechy a výdechy vždy od jedné do devíti… toto opakuji alespoň 5x…. čím déle, tím více myls uvolním a celkově se harmoniozuji… končím vždy vydatným výdechem ústy, potom se uvolním z meditační pozice….

čím pravidelněnji budu toto cvičení praktikovat, tím větší účinek bude mít na mé zdraví fyzické i psychické…

Letošní předvelikonoční úplněk vychází na Šedivé úterý 15.4. 2014 v 9,42h.

Tento úplněk bude Měsíc v postavení Vah, v živlu Vzduch.

Váhy souvisí s harmonií v našem životě, Vzduch se schopností žít v pocitech svobody.

Po tělesné stránce především tento úplněk  ovlivní naše ledviny, tělesné tekutiny, čištění krve. Také dýchací ústrojí.

Proto je vhodné dostatečně tělu dodávat vodu, můžete si připravit šungitovo křišťálovou vodu: do skleněného džbánu dáte šungitovou pyramidu, nebo několik kamenů šungitu, přidáte jeden křišťál, dolijete pramenitou vodu, nejlépe z lesní studánky pro kterou si uděláte pěknou vycházku…. necháte přes noc  nabíjet a potom pijete po skleničkách mezi 6. a 22. hodinou. Můžete to praktikovat již od Květné neděle 13.4. až do Škaredé středy, nebo celý předvelikonoční týden.

Nezapomeňte v Květnou neděli 13.4. držet půst, nejlépe celkový – jen pít vodu… právě tu nabitou kameny…. pokud by vás moc trápil hlad, jetze jen rýži uvařenou v šungitovokřišťálové vodě….V tyto dny se soustřeďte i na dostatečné dýchání!

V úterý 15.4. můžete přidat ještě meditaci, vyčistit si mysl a dát svobodu vlastním emocím….

Na Škaredou středu – den po úplňku si dejte lehké jídlo, které posypete třeba sekanou mladou kopřivou a sedmikráskami.

Nezapomínejte na odpočinek a dostatek spánku!

Začne nový rok v rámci Zodiaku – Slunce vstoupí do Berana: Beránkem vše znovu začíná… období Berana je obdobím počátků, je to období zasévání semena, období kdy se objevují vize, myšlenky, představy,  je to období nové poněkud agresívní síly- určitá míra agrese, pudu sebezáchovy je zdravá… ale pozor aby nepřostla v agresi destruktivní… to je nebezpečí beraní energie…, ale může se to dít i skrze konflikty, konfrontace….

Beran je pod vlivem živlu Oheň, nese s sebou počátek, sílu, akce, ale i konfrotaci, konflikt, postoje ve smyslu: černá nebo bílá, nic mezi tím….

Beran je nositelem vize, myšlenky, novátorství,  je bojechtivý, soutěživý, nedočkavý, tvrdý, často jde až na hranu…. je tvrdohlavý, až tak, že naráží hlavou na zeď, krvácí a přesto, když budete říkat: nenarážej do té zdi, teče ti krev… on bude tvrdit s krví v očích: ne žádná krev mi neteče…. Beran není ohebný, tvárný, jak si něco umane, jde za tím často ,přesto že ho to zraňuje, že ztrácí blízké, že má bolest….. Beran chce být vidět, chce být Jednička…. Beran neumí řešit situace kompromisem, jde radši do konfliktu….radši prohraje, než by ustoupil… to je ta jeho mladá drzá energie….

To jsou tendnce, které období Berana přináší…. můžeme využít pro sebe ty, které nám dávají možnost začít znovu, zasít sémě, nechat pracovat vlastní vize a představy, ale dávat si pozor, že období Berana přináší i nebezpečí konfliktů a konfrontací….. nebýt netrpělivý, nechtít, aby zaseté sémě ihned přineslo úrodu, na tu si musíme počkat, být trpěliví a pokorní….. vždyť přece zodiakální rok Beranem, jen začíná…. po něm přijde období Býka, Blížence….. o tom zase příště.

Přeji Všem krásné období Berana! Aloha!!!

V každém z nás je mnoho úrovní, v těch úrovních žijí různé bytosti, ze kterých se skládá mozaika nás projevených nyní jako lidská bytost… třeba každá buňka je nějaká bytost… třeba buňky plic jsou podle mě tvořeny rozličnými stvořeními připomínajícími ptáky…. buňky srdce jsou tvořeny  bytostmi připomnajícími žhavé uhlíky…. buňky kůže jsou tvořeny bytostmi připomínajícími hedvábí…. buňky oka jsou tvořeny bytostmi připomínajícími krystaly křišťálu…. buňky pohlavních orgánů jsou tvořeny bytostmi připomínajícími hady…. ženské lůno je tvořeno bytostí připomínající studánku se živou vodou…. energetické dráhy jsou tvořeny bytostmi připomínajícími proudy vzduchu a vody…. naše mysl je tvořena bytostmi připomínajícími anděly a také ďábly, podle toho jaké myšlenky zrovna máme…. a navenek to všechno vypadá jako člověk….

Takže já, jako jedinečná lidská bytost jsem vlastně velikánský celek, veliká pestrá mozaika, která ale není konstantní, ale neustále se proměňuje, podle toho jak já se pohybuji na fyzické úrovni, jak se pohybuji na myšlenkové úrovni, pocitové úrovni, jaké jsou moje činy a jejich následky… je to jak báječný kaleidoskop, který  při sebemenším pohybu vytváří nádherné obrazy…. no jen s tím rozdílem, že já jak žiji, myslím, cítím, konám… dokážu vytvářet i obrazy nejen nádherné, ale také pěkně démovické… a všechny ty obrazy, které vytvářím se zapisují do vesmírné kroniky, Akáši a tam prostě zůstávají. Jedno, že já to vůbec nevím, neregistruji to, přesto se to takto děje…a potom zpětně tyto obrazy ovlivňují můj život, moje zdraví, moje vztahy, moje činy… je jedna veliká ležatá osmička, ve které se to vše stále pohybuje…

Jak to udělat, aby ty obrazy, které vytvářím byli v co největším množství krásné, zářivé, příjemné? Aby i můj život, moje zdraví, vztahy, činy byly krásné, zářivé, příjemné?

Jedině tak, že si uvědomuji vlastní zodpovědnost za vytváření všeho co se kolem mě děje, odehrává. Že přestanu řešit jaké překážky, ohrožení mě ovlivňují zvenčí a začnu odstraňovat překážky toho krásného tvoření v sobě samém. Nejprve ale přijmu všechny ty bytosoti, které mě tvoří, i ty nehezké, ty temné, nebudu s nimi bojovat, ale skrze přesvědčení sebe sama je přesvědčím, že se mohou proměnit v bytosti Světla, Lásky, Naděeje, Pokory, Radosti, Hojnosti….tkové malé čarování, jehož součástí je sebekázeň, vědomí vlastní svobody a zodpovědnosti…

Nejde to naráz, je to dlouhá cesta, těžká, protože při ní budu narázět na svoji lenost, na své strachy, křivdy i viny, nedostatek vděčnsoti, naděje…. to jsou ty bytosti projevující se jako temnota, jako ďáblíci… nezbývá, než je všechny přesvědčovat a tím  přetvářet na bytosti světla..je to možná lepší, než skučet, kritizovat, vinit, oemocnět, …..

Můžu začít hned, třeba se přenést do vlastních buněk a pomalu objevovat ty bytosti co v nich žijí, seznamovat se s nimi, objevovat proč zrovna tak vypadají a domlouvat se s nimi, že se začnou měnit, tak jako já sám se začínám měnit. Ne kvůli někomu, kvůli něčemu, prostě jen tak, protože proměna je rozvíjení, pohyb a to je život…Aloha!!!

Každý z nás jistě v životě zažil chvíle, kdy mu nebylo dobře po těle, ba dokonce se cítil opravdu špatně, trpěl bolestí, a podobně….

Každý z nás často prožíváme situace, kdy obrazně řečeno máme problémy… jedno čeho se týkají: vztahů s druhými lidmi, práce, financí, majetku, vzdělání.. čehokoli…

Obyčejně máme tendence s nemocí i s problémy bojovat.  Chceme se jich zbavit. Je to logické, nikdo přece netouží po tom být nemocen, mít bolesti, řešit problémy. Všichni chceme být zdraví, svěží, krásní, šťastní, úspěšní, spokojení, bohatí…..

Pokud se ale na to , co prožíváme podíváme z pohledu Celistvosti, tedy Celistvosti Bytí, kdy vše je jedno, vše má své místo v řádu Vesmíru, kdy základním principem existence je soulad, hned pochopíme, že boj proti čemukoliv a komukoliv je úplná hloupost.

Z pohledu Celistvosti Bytí, Já jsem Ty, Ty jsi Já, Já jsem My, Já jsem Vše a Vše je Já…. jak tedy mohu bojovat proti něčemu, čím jsem já sám? No mohu, ale ve skutečnosti tedy bojuji sám se sebou a nemohu tedy než prohrát… protože výhra je zároveň prohrou.

Boj vždy přináší ztráty, na obou stranách – na straně domnělého vítěze jsou ztráty stejně jako na straně domnělého poraženého…. oba ztrácejí bojem energii. A když jsem ke všemu v boji sám se sebou, mám ztráty veliké…

Pokud přistoupím k nemoci, neduhu, bolesti jako k nepříteli, začnu s ní bojovat. Prostředkem tohoto boje jsou léky, procedury, operace, ale i moje pocity nepřátelství vůči nemoci… a i když něco třeba projev nemoci potlačí, neznamená to, že jsem nepřišel o energii… a stále vlastně přicházím, protože z pohledu Celistvosti Bytí je nemoc jen informací o tom, že někde v mém životě je nesoulad a že ho mohu vyrovnávat… ne ovšem tím, že tu informaci vymažu..

Třeba když vám začne ukazovat ukazatel množství paliva v autě, že máte skoro prázdnou nádrž. Asi neuděláte to, že ukazatel překryjete, přelepíte, rozbijete, aby vám tu informaci neukazoval. Nesoulad prostě vyrovnáte doplněním paliva…..jak jednoduché….

A  nemoc, bolest nám často ukazuje na nějaký nedostatek v našem životě: třeba na nedostatek pohybu, nedostatek správného dýchání, nedostatek úcty k sobě samému… jsou to jen informace… můžeme je zkusit pochopit a zachovat se rozumě, nesoulad v životě začít nacházet. Někdy to dokážeme sami, jindy nás třeba někdo pomůže navést, abychom to našli. A potom to můžeme začít uvádět v soulad, samozřejmě změnami v životě. Změnami v životosprávě, změnami v emocích, změnami v hodnotách….

Uváděním vlastního života  do souladu  tím, že některé jeho stránky postupně měníme , nebojujeme, tudíž nepřicházíme o energii….Aloha!!!

01-03h……játra

doba největšího útlumu, mozek se nejméně okysličuje, pozor proto například když řídíme v noci auto… vynechat zcela jídlo, alkohol, kávu. Protože párovým orgánem jater je žlučník, kdo ho má oslabený, může se budit v tuto dobu

03-05h….Plíce

doba kdy můžeme nejvíce ze celý den pociťovat strach a úukost, lidé s oslabenými plícemi se mohou budit

05-07h….tlusté střevo

v tuto dobu je dobré se vyprázdňovat, dosti pít, nespěchat, pozor na stres

07-09h….žaludek

tělo udržovat v teple, nepít nic studeného , dobře tělo v tuto dobu využije vitamíny

09-11h….slinivka, slezina

v tuto dobu tělo dokáže dobře zpracovat sladkosti, je dobré jíst ovoce, vynechat alkohol. V 11h vrchol výkonnosti

11-13h….srdce

doba útlumu, nepřepínat se, je dobré se projít, i krátký spánek, jídlo jen lehké a ne velké množství

13- 15h….tenké střevo

fyzická aktivita jde nahoru, doba příznivá pro návštěvu zubaře… zuby jsou méně citlivé

15-17h….močový měchýř

výkonnost na vrcholu, může být vydatnější jídlo

17-19h….ledviny

ne tuky, cukr, chemické látky, alkohol, ne stres a chlad

19-21h….obal srdce, krev

dobrá vnímavost

21-23h….příprava na spánek

nejíst, ne alkohol, být v klidu, je to doba aktivity tří ohřívačů – žaludek…

23-01h….žlučník

kdo ho má oslabený, budí se v tuto dobu

Velikonoce v sobě nesou veliký symbolický náboj, tedy i mnoho energie. V naší kulturní oblasti, kde je křesťanství přes 2000let usazeno, ovlivňuje i ty, kdo se křesťany necítí, i ty, kdo se necítí být jakkoliv věřícími….

Velikonoční týden začíná samozřejmě pondělím, jako každý jiný…pondělí je modré, úterý je šedé… všimněte si jak nám barvy blednou… asi proto, že následuje Škaredá středa, den který symbolizuje Jidášovu zradu na Ježíši. Symbolika tohoto činu, údajného přítele, následovníka, který za peníze zradil, udal toho, koho údajně miloval, jehož slov a činů si vážil…. Ježíš podle toho, jak je jeho život interpretován, o Jidášově zradě vlastně věděl dopředu, nic však neudělal proto, aby se to nestalo… mohl přece utéci někam daleko, začít nový život někde jinde, kde by mu nehrozilo nebezpečí stíhání a smrt. Ježíš  se vydal do zahrady, kde měl domluvenou schůzku s přáteli, i s Jidášem, nechal se zrádcem označit polibkem a uvěznit.

Je to velice silný příběh, krutý, smutný….. Ježíš zřejmě přijal svůj úděl, nějak tušil, že jeho úkol jako člověka Ježíše se naplnil, že udělal co udělat měl, musel zcela jistě vědět, jak krutá bude jeho smrt…. a přesto se poddal. Ne, protože byl slaboch, ale asi proto, že dobře věděl, že některé věci v našem životě jsou „danné“, fatální, že jsme součástí nějakého širšího Plánu, který my neřídíme…. a přijal svůj úděl. Možná vytušil, že má být učitelem lidem: že jim má na svém životě, na svých činech ukazovat, že se zlem se nedá bojovat stejnými prostředky, že se zlem se dá bojovat především vnitřně – tím, že mu nebudeme napomáhat, ale ani mu odporovat, že ho prostě budeme ignorovat… a tím mu sebereme vítr z plachet. Většinou to nějakou dobu trvá, ale zlo, temnota se vyčerpe…a my pokud zůstaneme čistí, neovládnou nás emoce, my si potom oddechneme, nepřijedeme přitom s energie zbytečným bojem…. pasívní odpor, nenásilný protest…..

Ježíš nám svým životem také ukázal sílu odpuštění. Vždyť on odpustil Jidášovi, svým věznitelům, svým katům…. a tím prospěl především sám sobě…..Nést v sobě křivdu, zlobu, zášť je velice sebedestruktivní, nic nám to nepřináší, jen nás to ničí, ničí to naše životy, naše vztahy, naše zdraví, vše….

Využít velikonočního období k ponoření se do sebe, k tomu, abychom v sobě dohledali nějaké křivdy, záště, zloby… a propustili je, zbavili se jich … to je navázání na odkaz ježíše pro věřící i nevěřící, to je prospěšné.

Zelený čtvrtek symbolizuje večeři v Getsemanské zahradě, poslední večeři, při níž Jidáš Ježíše políbil a tím ho vydal katům. Tento den se tradičně pečou jidáše, aby si lidé připoměli Jidášovu zradu… ale pozor tady, abychom Jidáše neodsuzovali, můžeme odsoudit jeho čin, nikoliv jeho jako člověka… tím bychom ublížili sobě….

Na Velký pátek byl Ježíš ukřižován po tom, co absolvoval boletnou křížovou cestu… tento den je vhodný k rozjímání, také k tomu, aby si člověk symbolicky, nebo i zcela fyzicky prošel svoji křížovou cestu…. v Čechách je mnoho krásných křížových cest, ale můžeme si křížovou cestu projít kdekoliv…. mám dosti zkušeností z porcházení křížové cesty, často ji chodím bosa, celou cestu mlčím, vnímám pouze okolní přírodu, pociťuji vděk, pokud mi naskočí myšlenka na nějakou událost, kterou jsem prožila, když je příjemná, poděkuji, když je bolestná poděkuji též a popřípadě odpustím sobě i těm, se kterými jsem ji zažila. Je to úžasně očistné, na konci cesty jako bych se znovu narodila, jako bych se zbavila velikého břemene….

Na Velký pátek by se nemělo pracovat na zahradě ani v sadu, neprat prádlo…..podle některých pověstí se otevírají hory a Země vydává své poklady…. je otázkou, zda tím pokladem musí být zrovna peníze nebo drahé kovy a kameny…také omývání ranní rosou člověku prospěje…

Bílá sobota je dnem, kdy se čeká na zázrak zmrtých vstání, pečou se mazance…..

Neděle je dnem, kdy Ježíš vstal z mrtvých, byl vzkříšen, dnem, kdy stal zázrak…. tento den je dnem děkování… a znovu máme příležitost usmířit se s druhými, i sami se sebou..

Velikonoční pondělí je dnem oslav, oslavuje se život, zdraví, nové začátky, jaro…..

Požehnané velikonoční dny všem!

Jaro je tady, i když pěkně mrzne…. ale Sluníčko krásně svítí, ptáci zpívají o stošest… Velikonoce budou coby dup… a my můžeme příchod Velikonoc oslavit třeba tím, že si v tomto týdnu trochu očistíme organizmus:

1/ zařadíme alespoň na 7 dní ranní pití solanky z himálajské soli… první co ráno po probuzení uděláme: do 2dcl vody si dáme 1 až 2 čajové lžičky solanky a vypijeme…

2/ na 1 až 2 dny  – nemusí  to být dny po sobě jdoucí…si dáme rýžovou kůru: uvaříme si cca 200g kvalitní rýže pouze ve vodě, nebudeme solit… rýži slijeme, rýžový vývar si necháme, rýži propláchneme studenou vodou a dáme do misky, ze které potom budeme odebírat jednotlivé porce. Celý den budeme jíst pouze tuto rýži, zhruba v 5 porcích: ráno, svačina, oběd, svačina, večeře. první jídlo ne dříve než v 6 hodin ráno a poslední ne déle než v 18. hodin… začít můžeme tím, že si do scezeného vývaru dáme hrst uvařené rýže..když nám vývar zbyde, můžeme si ho s rýží dát třeba k večeři.. nezapomeneme na příjem tekutin, 2 až 3 litry pramenité vody kombinované s lehkými bylinnými či zelenými čaji…

Nebudeme pociťovat hlad, rýže nám dodá potřebnou energii a tělo si odpočine od složitého trávení, vyčistí se.

3/ po 7 dní budeme provádět jednoduché dechové cvičení ráno a večer: posadíme se tak, aby páteř byla vzřímená ale na strnulá, vtáhneme lehce spodek břicha, ukazováček pravé ruky vztyčíme, dáme asi 20cm před ústa a silně na něj foukáme asi 7x, jakobychom chtěli sfouknout svíčku. Zopakujeme také s levým ukazováčkem.

Tvořivost je nám daná jako dětem…. děti stále něco vytvářejí, zkoušejí, improvizují, často jsou jim kladeny otázky ze strany dospělých: “ co to děláš“, „co to bude ?“, “ k čemu to bude?“…. dítě odpovídá:“ nevím…“.. často nerozumíme naší divné otázce….a ono opravdu často neví co to bude, k čemu to bude…. a proč by to muselo vědět? Aby naplnilo nějaká očekávání? Aby bylo pochváleno?..možná, protože jsme ho tak naučili….. my totiž nedokážeme být natolik svobodní, abychom jen tvořili, zkoušeli, nechali  se vést inspirací, intuicí… my jsme si totiž odnaučili hrát….

Většinou děláme to, co je nějak užitečné, co je zpeněžitelné, děláme to tak, jak se to má dělat… hodnotíme to co jsme udělali, hodnotíme sami sebe podle toho, zda se nám to povedlo více či méně…necháme se hodnotit ze strany okolí…

A přitom je tvořivost tak velmi příjemná, prospěšná….. a nyní přichází jaro, Velikonoce, začne nový astrologický cyklus příchodem Slunce do berana…., beránka – mladého, svěžího, svobodného, trochu tvrdohlavého, zkoušejícího neotřelé a nepoznané….. Slunce v beranu začíná zcela nový cyklus. Vše začíná znovu, rodí se nové, nezkušené, ale také nezasažené rutinou, nesvobodou….

Můžeme tento čas zapomenout na všechno co víme, na všechno čemu nevěříme / hlavně sami sobě/ a být jako to dítě, jako ten trošku drzý vizionářský beránek….. a tak se můžeme pustit třeba do vytváření velikonočního věnce. prostě něco vzít, zkusit to nějak ohýbat, tvarovat, svazovat, formovat, nějak to zdobit, krášlit…. a třeba nám z toho vznikne věnec, kterým něco ozdobíme, nebo možná vznikne něco úplně jiného…. ale hlavní bude to, že se do toho tvoření pustíme….

A nemusíme vůbec přemýšlet proč zrovna věnec, jaký význam má kruh, barvy, tvary…. můžeme jako ty děti hravě svobodně tvořit… ne pro výsledek, ale pro tvoření, pro prožitek….pro radost….