18. února 2015 začal podle čínské tradice rok Kozy, Ovce…na které orgány se máme nyní především zaměřit? Především na oblast jater, plic a enrgii trojitého ohřívače.

Játra náleží elementu dřevu a z ročních období k jaru. Jejich vnějším vývodem jsou oči. Z tkání k nim patří šlachy a vazivo. Tekutinou, kterou ovlivňují, jsou slzy. Dráha jater jako jinová dráha dolních končetin začíná na vnítřní straně palce nohy, jde po vnitřní straně bérců a stehen, dále po boční straně břicha až k volnému okraji 2. žebra.

Maximální čas jater je od 1 do 3 hodin po půl noci. Játra vykonávají důležité funkce související s čchi, krví a tělesnými tekutinami. Podle tradičních názorů uchovávají krev, aby vyživovala orgány. Řídí také uvolňování všeobecné energie jang, kterou přivádějí ke svalům. Dá se říci, že játra řídí průchodnost, aby se krev, čchi a tekutiny mohly volně pohybovat. Napomáhají trávení. Dále mají vliv na emoční aktivitu a duševní stav.

Citem jater je hněv, rozumovou vlastností zvídavost, originalita.
Stav jater se projevuje na nehtech, které jsou při jejich poruše lámavé, vysušené, křehké a bezbarvé.

Lidé mající energii jater v nadbytku jsou postavy štíhlé, hranaté, mají nápadné vrásky, zejména mezi obočím a kořenem nosu. Jsou netrpěliví, sexuálně náruživí, sebevědomí a sebejistí. Ti, kteří mají nedostatek energie jater, trpívají nechutenstvím, degenerativními chorobami, kožními alergickými projevy, poruchami látkové výměny. Mají poruchy spánku, poruchy imunity. Jsou nerozhodní, bázliví, trpí depresemi.

Onemocnění jater se mohou projevit také závratěmi, mžitky před očima, očními poruchami, pocity plnosti a tlaku pod žebry, bolesti v oblasti jater, předrážděností a vznětlivostí, náchylností k hněvu, silnými bolestmi hlavy, někdy i křečmi svalstva. Při oslabení jaterní čchi dochází k předrážděnosti a nespavosti, bolestem hlavy, návalům na zvracení, poklesu dělohy, poruchám menstruace, impotenci.

Játra můžeme ovlivňovat také energetickým cvičením, cvik pro meridián jater je jednoduchý a příjemný:

V sedu na zemi roznožíme nohy, nepropínáme je, jen je necháme natažené, trup ukloníme nad jednu nohu, opačnou ruku zvedneme vzhůru a povolený loket lehce tlačíme dozadu, hlavu povolíme nad nohu a chvíli tak setrváme, můžeme přidat vydatný výdech ústy. A můžeme ivydávat zvuk „sssýýýý“….

Potom cvik provedeme na druhou stranu.. opakujeme několikrát

Játra podpoříme i hořčinami, mladými kopřivami, řeřichou, ostropestřec mariánský je pro játra také prospěšný

Dne 4.2.2015 nastane úplněk měsíce. To den výborný pro odlehčení tělu, uklidnění mysli.

Přidejte se k nám, k těm, kdo den 4.2.2015 prožijeme bez fyzického jídla….. nebudeme si jídlo zakazovaz, odpírat, nebudeme trpět…. užijeme se krásný den.

Večer 3.2. si dáme zeleninový salát, před usnutím si řekneme: ráno, až se probudím, začnu den bez fyzického jídla pro své zdraví a příjemné pocity…..

4.2. ráno vstaneme s myšlenkou: dnešní den nemám potřebu fyzického jídla, prospěji tím svému zdraví a budu se cítit příjemně.

Budeme po celý den pít dostatek pramenité vody, nejlépe šungitové, střídat můžeme i slabé zelené a bylinkové čaje….

Večer je dobré jít se projít, zaměřit se na dýchání, zklidnit mysl….

Před usnutím si řekneme: děkuji sama sobě, že jsem dnes prospěla svému zdraví fyzickému i psychickému.

Další den začneme salátem z mrkve a jablka, ochutíme troškou citronové šťávy a medem. Pokud den po půstu ještě vynecháme maso a výrobky z něho, určitě nám to prospěje….

Aloha!!!

Indiáni často pojímají náš život jako svět zvířat… asi proto, že jsou spjatí s přírodou daleko více, než my… rovnováhu vytváří poměr protikladů… nebýt stínu, nepoznáme světlo, obojí to v nás žije, nemá cenu to potlačovat, ale poznávat a nakládat s tím… třeba nám pomůže tato bajka…

Každý den používáme slova… jsou nedílnou součástí našeho života.

Ovšem slovo není shlukem hlásek, ale silným symbolem, který pomyšlen a vysloven vlastně vytváří naši realitu….

Například slovo vyřčené jako diagnoza v sobě nese obrovskou energii…. samozřejmě je to spojeno s tím, co s obsahem toho slova máme spojeno…. například slovo rakovina, rakovinné bujení….. v našich kulturně historických podmínkách od dětství slýcháme, že rakovina je nevyléčitelná, že je to fatální diagnoza, že většinou vede ke smrti……a to do nás aniž bychom si to uvědomovali, otiskuje…..

Když řeknete Pigmejovi: máte rakovinu…. nebude vůbec rozumět tomu, co říkáte…. slovo rakovina vůbec nezná, nesetkal se s ním a nezná jeho podtext…. tedy maximálně se zeptá: a co to vlastně je? ….vy mu to budete vysvětlovat, že je to zhoubné bujení nádorových buněk, ale pro něho to bude jako byste mu povídali nějakou bajku, která je sice zajímavá, ale  dosti neuchopitelná, protože se v ní vypráví o něčem, co on si ani nedovede představit….. Pigmej nemá pod slovem rakovina žádný emocionální podtext, proto se nevyděsí, proto ho toto slovo energeticky neovlivní, neoslabí….

Zkuste říci psovi: máš rakovinu…. pes podle mě rozumí mnoha našim slovům…. má je spojeny s něčím konkrétním…třeba: to jsi hodný…. si spojí s odměnou ve formě piškotu….. fuj… má spojeno s vyčiněním, nebo dokonce s trestem…. ale slovo rakovina je u něho jen nějaký zvuk…. takže když mu stanovíte takovou diagnozu, nevyděsí se….. jen sebere všechny vlastní síly k tomu, aby se uzdravoval… přestane žrát…. aby mu trávení nebralo energii, aby jím nezatěžoval organizmus…. když mu přiložíte kameny, budete ho s láskou ošetřovat, velice často se prostě udraví……hraje tam určitě velkou roli myšlenkový a emoční stav jeho pána…. pes z nás cítí beznaději, strach…..

Kdyř řekne lékař , nebo i léčitel,běžnému Evropanovi: máte rakovinu…. v podstatě nad ním vynese ortel smrti….. ne, že by to chtěl, ale emocionální náboj slova rakovina je pro lidi u nás démonický, destruktivní, fatální…. a právě ten emocionální náboj zbůsobí, že ten člověk propadne strachu, zmatku,  beznaději…energie mu začnou unikat a jeho zdravotní stav se začne zhoršovat…..

Možná to sice nevzdá hned, pod vedením klasické medicíny bude s rakovinou bojovat…. bude se snažit rakovinné buňky ničit, následně ale bude ničit i buňky nerakovinné…. a ten boj zase s sebou nese ztrátu energie….. a oslabování….

Beznaděj, absence víry ve vyléčení, to všechno ještě urychlí….

Možná se stane, že následkem boje s rakovinnými buňkami se načas stane to, že se bujení zastaví, stav se zlepší, ale pokud ten, koho to postihlo nezačne pracovat s tím, na základě čeho došlo k tak velkému narušení rovnováhy v jeho životě, že bují rakovinné buňky, je to jen otázka času, že dojde k recidivě.

Určitě není cestou umanuté zavírání očí i uší, strkání hlavy do písku…. ale pokud při kterékoli nemoci nejdu do její podstaty, pokud ji nepojmu jako informaci o porušení rovnováhy v mém životě, pokud půjdu jen po stránce buněčné, fyzické, pokud budu vlastně tímto jen informaci potlačovat, nemoc bude postupovat a často až k úplnému konci….. často předčasnému…..

Sama mám zkušenost s lidmi, kteří za mnou přišli s diagnozou rakovina, někteří od klasických lékařů, jiní od léčitelů……. všichni do jednoho byli vystrašení k smrti, plni beznaděje, zmatku, často i pocitů viny vůči blízkým, že jim působí svojí nemocí potíže……

Někteří po energetickém vyrovnání a rozhovoru došli k postoji, že nebudou s rakovinou bojovat, pochopili, že to je jen informace… a začali se změnami života na více úrovních: životospráva, mentální cvičení, pohybové aktivity a především se změnami hodnotového žebříčku, s přehodnocováním vlastních postojů, se zaměřováním se na prociťování vděčnosti a posilování naděje…… většina z nich je dnes zcela zdravá….

Někdo úpřímě řekl, že nevěří, že by cesta bez zásahu klasické medicíny byla řešením…. proto absolvoval i klasickou léčbu, zároveň jsme pracovali společně na dalších oblastech……. to je také cesta……

Nemusí jít ale jen přímo o rakovinu… mám zkušenosti s lidmi, kteří mi vyděšení volali, že byli na obyčejné preventivní prohlídce a po shlédnutí výsledků jim bylo sděleno doslova toto: no podle hodnot jste už vlastně mrtvý….. nebo:… no vy jste v takovém stavu, že s vámi nejde již nic dělat…. a s tímto odešli z ordinace…… stálo dost velké úsilí jim vysvětlit, že neumírají, že mohou dál žít, že to nemají vzdávat….. dodnes jsou živi a zdrávi…. naučili se některé výroky některých lidí vnímat s určitým odstupem……..

Beznaděj, strach, zloba je ale cestou nikoliv ke zdraví a spokojenosti, ale někam, zcela jinam……

I proto bychom měli svá slova opravdu vážit, nevyslovovat stoprocentní tvrzení, být uvážliví a pokorní, především, když naše soudy a slova mohou být příčinou toho, že to někdo jen kvůli naší diagnéze, našemu trvzení vzdá……

A na druhé straně být bdělí, když nám někdo kategoricky řekne já mám pravdu, mě můžete věřit, jste nemocný, máte tu a tu nemoc, bude to tak a tak….ihned bychom měli zbystřit a uvědomit si, že ten člověk nemá vůbec zvládnuté Ego, že vidí věci černobíle, a hlavně, že nás vědomě či nevědomě vlastně zaklíná…..a kletba může působit jen tam, kde je nedostatek víry, naděje, pokory….

Princip svobody a zodpovědnosti bychom se měli učit v životě uplatňovat všichni…. nejen lékaři, léčitelé, ale i pacienti, klienti……

Vždyť i Bibli se říká: Na počátku bylo SLOVO….!!!!

Toto cvičení je velice příjemné a účinné na regeneraci ženských orgánů, ženského cyklu, ženské energie i psychiky…. nejúčinější je když je Měsíc v úplňku, ale můžeme jej provádět kdykoliv, použijeme vlastní představivost….

Lehneme si na zem na záda, ruce a nohy volně natažené, zavřeme oči, začneme sledováním vlastního dechu… tím se zklidníme, pomalu odchází napětí z těla, odcházejí běžné myšlenky…

Tak zůstaneme několik minut…. potom si bez usilování představíme jak ležíme venku, nad námi je noční obloha, na ní svítí jasný Měsíc v úplňku…. měsíc vyzařuje čisté stříbrné Světlo… pomalu zvedneme obě ruce, dlaněmi obrátíme k měsíci a představíme si, jak stříbrná čistá energie měsíce přechází do našich rukou, jakobychom tu energii do dlaní nadechovali… potom pomalu ruce přiložíme dlaněmi napodbřišek vydechneme a představíme si jak stříbrná čistá energie měsíce proniká do našeho podbřišku, do našich ženských orgánů…opakujeme to celkem 3x.  Potom ruce pustíme zvolna opět na zem, třikrát vydechneme ústy a pomalu rozhýbeme celé tělo a nakonec oteřeme oči, cvičení ukončíme procítěním vděku.

Vše, co probíhá během roku v přírodě, odehrává se také v lidském životě.

Dětství a mládí ovlivňuje energie Rafaela, v době pohlavního dospívání se i do astrálního těla dostává plodivá energie , v létě se rozhořívá plamen vášnivosti. Můžeme se učit ovládat vlastní pudovost, prožívat ji, ale nenechat se jí ovládat… a tak rozšiřovat prostor čisté lásky. V mládí to člověka pudí k co nejvíce a co k nejsilnějším zážitkům, které budou silně emočně  zabarveny. Období nadšení a zklamání se střídají, potřeba silných dojmů a dobrodružství je logická.

Přechod z mládí do zralého věku může být pro člověka hledajícího velmi silným a přínosným obdobím, pokud se vydává na cestu k sebepoznání, poznávání širších souvislotí života. Může ale toto období prožít jako období prázdnoty, nudy, života ve vyjetých koljích steretypu, spojené se ztrátou iluzí  a tím i podléhání skepsi a k psychickým potížím.

Aby se člověk nedostal  v období přechodu od mládí ke zralosti do vlastní pasti, je třeba, aby šel cestou hledání umírněnosti ve všech oblastech, aby poznával své emoce a učil se je usměrňovat, aby pěstoval duševní hygienu a nepodléhal okolí, které toto nedělá.

Protože v období životního podzima člověk sklízí vše co za období svého životního jara a léta zasel a obdělával…. nejen svými činy, ale také pocity a myšlenkami, měli bychom se již jako děti učit určité umírněnosti, nikoliv askezi a sebepotlačování…. v tom by nám měli být učiteli především rodiče a širší rodina. Období životního podzima je spojeno také s tím, že člověk ztrácí fyzickou energii plození a ta se přetváří v potenciál duchovní a duševní energie.

Je logické, že zhruba na vrcholu života: mezi 35. a 42. rokem života člověk dochází k otázkám existencionálním: proč tu jsem, co tu dělám, jaký je účel života, lidstva, světa, vesmíru…. pokud nenachází odpovědi, dochází často k pocitům marnosti a beznaděje, to se může projevit bezuzdným rádoby užíváním si života, tam se posiluje naše nižší já, pudovost, ego….Kolem 40. roku života by se člověk měl definitivně postavit na vlastní nohy, umět se postavit sám za sebe, měl by mít vytvořený žebříček hodnot, měl by mít v sobě určitý řád, který mu pomůže projít křižovatkami života.

V prvních 7 letech života člověka se vyvíjí především tělo fyzické, do 14 let tělo éterické, do 21let tělo astrální. Potom člověk nabývá svého skutečného Já, stává se dospělým. Od 21let člověk intenzivně prožívá vnější dojmy, silně na ně reaguje. Mezi 28. a 35. rokem života se rozvíjí nejvíce rozumová část osobnosti, člověk získává mnoho informací u či se s nimi nakládat. Od 35 do 42 let se pak rozvíjí především jeho Vědomí… to znamená, že člověk by měl růst duchovně, vědomě prožívat sebe a vše, co se mu přihodí, co prožívá.  Po 42. roce života by měl člověk již skutečně poznávat vlastní Já, nechávat se jím vést, nikoliv emocemi a nižším, pudovým já. Mezi 49. a 56. rokem života nás život vede k většímu produchovnění, k moudrosti, k většímu žití ve Vědomí. Od 56. do 63.  roku života by člověk již měl vytvářet opravdové základy „duchovního žití“… opadávání fyzických sil využívat k posilování sil duševních a ducovních.

Tedy prvních 21 let se vyvíjí nejvíce tělo, od 21 do 24 let duše, od 42let probíhá rozvoj duchovní.

Pudové síly jsou nejsilnější na jaře a v létě… tedy v období dětství a mládí. Duchovní síly nastupují na podzim a zimě… tedy kolem 40. roku života.

Květ je symbolem dobrých předsevzetí a ideálů, plod je smybolem životního díla, kde se ideál stavá činem.

Člověk, který žije jen na úrovni materiálního života, prožívá jarní touhu, letní sílu a podzimní skleslost pouze podvědomě, jeho život probíhá nevědomě, jeho karma jej silně ovlivňuje a on je pod jejím vlekem, často se zamotává do stejných či podobných situací, nedokáže se z nich poučit a tak přichází i sílu fyzickou, citovou i duševní.  Jakoby se stále zamotával do karmické pavučiny, občas se z ní dostal ven, ale vzápětí se do další opět zamotává.

Člověk, který se vydal na duchovní cestu, se vědomě poznává, rozvíjí, využívá své životní síly k učení se moudrosti myšlení i řeči, rozváženýmu jednání, k citlivosti, ke skutečné lásce. Dokáže být sebekritický, ale současně v d§věře v sebe a ve své schopnosti měnit se. Dokáže se kontrolovat, ale nepotlačovat se a neodmítat radosti života. Jde cestou vlastního zasvěcování se Dobru a Lásce. Potkává se s dalšími, kteří jdou touto cestou a výměnou zkušensotí a prožitků se vzájemně obohacují. Žije aktivně, vědomě a plně. Nenechá se pasivně unášet davovými pudy, zvyklostmi a vzorci.

Květ jetele červeného je nejen krásný, ale také velice účinný při potížích s menstruací, s menapouzou, pomáhá i v oblasti prožívání sexu…

Květ natrháme, usušíme a skladujeme ve sklenici na temném místě. Čaj z něho nejen pomáhá, ale i výborně chutná!

Jitrocel je podle mě čaroděj z louky… proč? protože je velice nenápadný, dokáže se schovat ve vysoké trávě, sotva ho postřehneme, když si nedáváme pozor, abychom jej našli…. Jsou ho dvě varianty, kopinatý,, se štíhlými listy a jitrocel větší, ten má kulaté listy. Oba jsou co se týče účinků stejné…

Jitrocel můžeme použít jako první pomoc, když se poraníme: stačí utrhnout pár lístků, rozmačkat na kaši a potřít tím ránu.

Když jitrocel usušíme, můžeme z něho vařit čaj při angíně, zánětech dýchacích cest, je účinný i při trávicích potížích, čistí organizmus a posiluje ledviny.

Pokud jej budeme kloktat při bolestech v krku, chrapotu, při problémech s dásněmi, zcela jistě se nám uleví.

Při přípravě čaje necháme louhovat 15 minut…

Naše prožívání života je velmi omezené, ale ne proto, že by skutečně omezené bylo…. omezeni jsme sami sebou, tím jaká jsme přijali vědomě či nevědomě omezení tím, jak nás vychovávali a vzdělávali… nechtěli nás omezit, ale omezili nás… sami omezení, nedokázali svá omezení rozeznat a proměnit na svobodu….

…my to můžeme udělat, teď hned, sami sobě….

jak? tím že začneme vnímat co skutečně prožíváme, co nám život přináší…. cestou k tomu je celkové zklidňování se, učení se bdělosti, učení se být skutečně v přítomném okamžiku bdělý k vjemům, pocitům, myšlenkám, činům…

Například nedávno jsem prožívala docela obtížnou situaci, život mě postavil před řešení jednoho problému. nebylo to sice nic zdánlivě závažného, ale nějakou energii to vyžadovalo….nedokázala jsem hned řešení najít, řešení, které by mi přišlo přirozené, měla jsem nějaké pochybnosti…tak jsem si řekla: “ nechám to zatím být, počkám….“

A šla jsem dělat nějakou běžnou činnost… a ejhle, našla jsem řetézek s dvěma přívěsky, který byl po jednom mém blízkém, který již není v lidském těle…. první dojem: radost, vždyť jsme ani již nedoufala, že ho najdu… a jak jsem ho vzala do ruky, přišla myšlenka: to je znamení, že jeho energie je tu teď se mnou, je to nějaká jeho podpora… aha, zatím nerozumím tomu, čeho se to týká, …počkám, třeba porozumím té zprávě…

Po několika hodinách jsem sedla do auta a rádio, protože se samo pouští při nastartování, začalo hrát…. píseň, kterou ten dotyčný miloval celý život a já ostatně též, dodnes….hmm, to je zvláštní, napadlo mě… zase něco spojeného s „Ním“…. ještě jsem ale neporozuměla….

Potřebovala jsem třetí, symbolicky třetí trknutí, jako v pohádkách…. tou třetí bylo uklízení poličky v knihovně… napadlo mě, že ji srovnám, je nějak nesouladná, zdá se mi…. a první kniha, na kterou jsem sáhla, byla kniha, kterou mi daroval před lety….

V té chvíli mi vše došlo! To nejsou náhody, to ON se mi snaží pomoci, jen já jsme natvrdlá, tak musí napotřetí… posílá mi klíč k řešení té situace, se kterou jsem si zatím nevěděla rady!

Zastavila jsem se. Sedla jsem si, zavřela oči, ucítila svůj klidný dech, najednou tíhu v nohách, takovou příjemnou… a uslyšela někde uvnitř hlas: “ udělej, to co tě bez přemýšlení napadne, vždyť pamatuješ, JÁ to taky tak dělal…a většinou to dopadlo dobře….“

Abylo vyřešeno, v klidu jsem celou situaci vyřešila a vydechla si. A dopadlo to „dobře“….. Dík!!

Často čekáme, že komunikace s neviditelnými sférami bude prvoplánová, nějaká věta, obraz,…..a ono to je většinou jinou formou, formou zdánlivě všední, a v té všednosti je skryta symbolika, kterou nedokážeme tím, že něco konkrétního čekáme rozeznat, natož jí porozumět….

Často si sedneme a usilujeme o nějakou pomoc, informaci, prosíme o ni, ale jsme tím usilováním uvězněni ve vlastních omezeních…. a potom to kolem nás lítá, ale my to navidíme, neslyšíme, necítíme… a neporozumíme…

Zklidnit se, přestat usilovat, opustit zažité vzorce myšlenek, očekávání, obav a pochybností…

Pro někoho to může být naivní, bláznivé… je to jeho cesta

Já věřím tomu, že měřítkem pravdy je účinnost… a učinkovalo to? Pomohlo mi to? Tak to tak prostě je! Aloha!!!