Téma života a smrti většinou vytěsňujeme… naše kultura si s tím nějak neví rady… jako pštrosi strkají hlavu do písku ti, kdo jsou „nevěřící“ i ti kdo jsou „věřící“…. 

Narození člověka…. oslavujeme! Jsme šťastni, když se narodí nový človíček… ale vůbec si neuvědomujeme, nebo nechceme uvědomit, že v tom okamžiku spěje náš život ke smrti…

Smrt není tragická, nevytěsníme ji, nezrušíme….. je součástí našeho života ať to chceme přijmout či nikoliv..Jen by mělo být člověku pomoženo, aby netrpěl ani fyzicky ani psychicky když umírá…..

Je to jako dva body na jedné úsečce: bod jeden: narození člověka… bod druhý: smrt člověka…

Už od dětství mě téma smrti přitahovalo… ne, nejsem morbidní ani úplný blázen… mysteruim života a smrti je největší mysterium myslím… má obrovský náboj, je v něm skryto plno tajemství a když se je snažíme odhalit, nacházíme veliký prostor pro poznání… života, tedy i smrti, smyslu našeho výskytu na Zemi, sebepoznání…… je to úžasné!

Ve svém životě –  nejsem pouhý teoretik…- se smrtí se setkávám od dětství.. ostatně to každý… Já jsem se od dětství, když někdo z blízkých zemřel vždycky ptala co to je to umření, co to je ta smrt, co je nebo co není po smrti…  jedna babička byla katolička, ta mě dávala ruku na pusu a říkala: pojď půjdeme do kostela zapálit svíčku, pojď půjdeme na hřbitov dát kytky… ale na tohle se neptej….

Druhá babička byla bez vyznání…. ty mi říkala: pojď, půjdeme si zacvičit, to tě takové myšlenky přejdou….

Rodiče ti mi svorně říkali: proč přemýšlíš o takových věcech? …kde jsi na to přišla?….. jsi divná…

Nejprve jsem tím trpěla, potom jsem si řekla: na to musím přijít sama! Když to všichni popírají, tak to musí být hodně zajímavé téma!

A četla jsem, dívala jsem se na obrazy, na fotky, na filmy… představovala jsem si všechno momžné i nemožné, tápala jsem, někdy nějaká odpověď přišla a vzápětí ji další poznatek nebo něčí názor popřel….. 

Velké poznání přišlo asi nejprve když umírala moje babička, sportovkyně, báječný člověk, byla ještě docela „mladá“…. a moc mi chyběla když zemřela…. ale něco se stalo….. po její smrti se začala objevovat na místě, kde často sedávala a kouřila, sledovala co se kolem děje.. tak nějak klidně, fatálně…. prostě tam byla i když nebyla… a já neměla vidiny, halucinace ani obscese….. a mě docházelo, že i když člověk  ztratí po smrti tělo,,, něco z něho zůstává.. nějaká podstata…. a ta je asi věčná…..

Nicmémě, vyčerpávající odpověď jsem nedostala… přemýšlela, četla, pátrala jsem dále… prožila jsem umírání dalších blízkých, pomáhala jsem mnoha lidem vyrovnat se s vlastním umíráním i lidem, kterým někdo blízký umíral, nějak jsem se s tou smrtí naučila žít a tím, že jsem ji pochopila, přijala, jsem dostala Dar pomoci se s ní vyrovnat i druhým….

Proto připravuji seminář na téma Mysterium života a smrti již na letošní říjen.

Včas oznámím termín.

Jaro je obdobím, na které se všichni po zimě těšíme: den je delší, otepluje se, ráno zpívají ptáci, vše začíná pučet a rašit,  jarní zelená přebírá vládu po vládě  zimní bílé a šedé, chlad ustupuje teplu …….

Jarní energie je prudká, až drzá, silná…. ona musí být, protože by jinak nezvítězila nad energií zimní…. jarní energie je energie začátku, zrození, pohybu., růstu…

Ještě to nevidíme, ale co se děje pod zemí, jak vše již žije, jak vše bojuje, aby se dostalo na povrch, aby první  výhonky vyrazily ze země… to je úplná erupce energie, to je obrovská síla….

Aby výhonek prorazil zemi, aby se pupen otevřel v lístek, na to musí vynaložit veliké úsilí, musí OPRAVDU hodně pro to udělat…

Tak i my lidé máme s počínajícím jarem příležitost k růstu, k obnově, k  novým začátkům… a vše co děláme, bychom měli děli s nasazením, s opravdovostí, s radostí…

Je třeba věnovat se tělu tedy jídelníčku : v období jara se vyhnout citrusům, granátovým jalkům, potravinám a jídlům chladné povahy..jídla se sladkou povahou jsou na jaře příznivá, protože podporují přechod na jangovou energii jara.

Co je  dobré zařadit do jídleníčku:  rýže, jáhly, ovesné vločky, proso, adzuki fazole, červené fazole, bob, vejce, brambory, cibule, mrkev, pažitka, jarní cibulka, ředkvičky, ředkev, brokolice, chřest, hlávkový salát,  špenát, koriandr, květák, česnek, pórek, lilky, čínské zelí, batáty, celer,  houby shiitake, jablka, datle,vlašské ořechy,  máta peprná, pampeliška, zimolez květ, bazalka, petržel, kustovnice, kořen lékořice, zázvor, pepř, med, sezamový olej a samozřejmě jarní výhonky a bylinky jako je kopřiva, listi i kořen pampelišky, vše co právě raší ze země….

Také  fyzické cvičení je důležité pro obnovu a udržení energetické rovnováhy v organizmu. Můžeme cvičit Tibeťany, můžeme Osmičkovat, cvičit cvičení spojující a vyrovnávající základní živly.

Neměli bychom zapomínat ani na mentální hygienu a kázeň. Každý den si udělat chvilku na zklidnění mysli třeba jen pozorováním světla zapálené svíčky, sledováním vlastního dechu, nebo rozostřením do jarní zeleně.

Přeji Vám radostné a opravdové JARO!

V našich zeměpisných podmínkách jsme zvyklí, že místo toho, abychom se my lidé  přirozeně přizpůsobovali počasí a ročním obdobím, bez ohledu na počasí  i na roční období si pomocí klimatizace a topení udržujeme téměř stejné teplotní podmínky v našich obydlích, v práci, v obchodních centrech…. a ještě si to pochvalujeme…

Přitom si vlastně škodíme, protože nedáme šanci našemu tělu, aby reagovalo na změny teplot a počasí a tak ho vlastně oslabujeme, oslabujeme vlastní obranyschopnost. Dříve lidé v zimě sice doma topili, ale jen tak, aby nemrzli, prostě v zimě doma chodili v teplých ponožkách a ve svetrech.

Když přijdu k někomu  v zimě na návštěvu, přijdou mi otevřít v tričku a kraťasech, v bytě mají 23 až 25 stupňů. A je jim tam „dobře“…. mě tam ovšem moc dobře není, protože nejsem zvyklá na takové přetápění, máme v domě kolem 20 stupňů a nemrzneme….

Všimli jste si někdy, že sotva se začne ochlazovat, venkovní teplota neklesne ani k nule a lidé se navlékají do zimních bund, čepica rukavic…. celí zachumlaní se třesou zimou a stěžují si, jak je nepříjemně…. Nedají tělu šanci, aby reagovalo na sníženou venkovní teplotu. Samozřejmě, když vyjdete z přetopeného bytu, kde máte 25 stupňů ven, kde je kolem 10 nad nulou, výkyv je to velký. Navíc lidé i v noci spí v přetopených ložnicích.

Přitom nechat tělo aby se přizpůsobovalo změně venkovní teploty je přirozené a prospěšné.

Proto za otužování nepovažuji pouze koupele ve studené vodě, ale i zvykání si na pobyt v nepřetopených vnitřních prostorech.

Samozřejmě nezačnu tím, že při venkovní teplotě kolem nuly vypnu v bytě topení a začnu chodit ven v tričku, nebo skočím rovnou do rybníka.

Otužovat se musím začít postupně a v době, kdy jsem v kondici.

Otužování začnu právě snížením teploty v bytě, ranním cvičením při otevřeném okně., spaním v chladné místnosti….

Otužovat se mohu také studeným vzduchem, tedy pobytem venku na čerstvém vzduchu a vydatným dýcháním při tom.

Nejúčinější je otužování vodou. Voda odvádí při kontaktu s lidským tělem teplo mnohem rychleji než vzduch. Otužovat se mohu začít omýváním studenou vodou žínkou, pak se začnu sprchovat studenou vodou, mohu se studenou vodou i polévat, nejůčinější je koupel v potoce, řece, rybníce….nedoporučuji napustit si vanu studenou vodou a ponořit se do ní – nedostatek místa neumožňuje pohyb a tak by tělo prochladlo. 

Když se rozhodnete pro koupel ve studené vodě v přírodě, vyberte si den, kdy není vítr. Vezměte si velkou osušku, kterou  po koupeli můžete pořádně „vyfrotírovat celé tělo. Před vstupem do vody se svlékněte a rozcvičte se. Mácháním rukama, malými poskoky, mírným klusáním. Také se pořádně prodýchejte.

Potom při vstupu do vody omyjte ruce, obličej  potom se pomalu ponořte celí. Nemusíte plavat, ale je dobré mírně se ve vodě hýbat, pokud se rozhodnete plavat, nepřehánějte to, stačí podél břehu pár temp. A vždy mějte někoho s sebou, aby v případě, že by se vám udělalo slabo, zasáhl, podal vám osušku a pomohl usušit.

K otužování patří také saunování, rozhodně je dobré, při saunování se nejen sprchovat studenou vodou, ale do studené vody se také ponořit.

K otužování patří patří pravidelné dostatečné pití vody. Ne ovšem ledové, ale nejlépe vodu teploty našeho těla.

Když se otužuji, mohu také pravidelně chodit bez bot a to v každém počasí a ročním období. Taková procházka zasněženou krajinou bez bot je pěkný životabudič. Začnu pár metrů, potom si hned osuším nohy a navléknu ponožky a boty…. postupně mohu prodlužovat a nakonec dojít k otmu, že občas prostě jdu úplně bez bot – i ve sněhu.

Otužování si zvýšíme obranyschopnost, zlepšíme činnost srdce, pomáhá nám také udržovat si dobrou náladu.

Slunovrat je dnem, kdy se Slunce „vrací“… začíná se zkracovat noc a prodlužovat den, Tma ustupuje Světlu….

Slunce září na všechny a na všechno. Nerozlišuje, neposuzuje, zda si někdo zaslouží, aby na něho svítilo… pro Slunce jsou všichni a všechno stejní…. prostě když svítí, svítí… a tečka…

My lidé si můžeme v den Slunovratu uvědomit, že jsme všichni stejní, bez rozdílu barvy pleti, bez rozdílu vyznání, bez rozdílu jak jsme materiálně bohatí či chudí, bez rozdílu zda jsme mladí nebo staří, bez rozdílu, zda jsme mocní či bezmocní..

V období Slunovratu můžeme dát prostor pro otevření Srdce, a Srdce nehodnotí, nesoudí, nekritizuje, neobviňuje, nepochybuje, nemanipuluje…… zkusme letos při Slunovratu nehodnotit, nesoudit, nezpochybňovat, neusilovat… prostě zkusme jen BÝt!

Být cítícími lidskými bytostmi, vděčnými, svobodnými, zodpovědnými, laskavými, láskyplnými… prostě zkusme se zaměřovat  na drobnosti, za které můžeme být vděční, ze kterých se můžeme radovat a které můžeme sdílet s druhými. 

Zkusme  se vyhýbat neustálému hodnocení, souzení, odsuzování, pochybování, kritizování, očekávání…

Užijme si Slunovrat a přejme všem, aby si ho užili tak jak oni umí a chtějí. Aloha!!!

Advent v roce 2017 začne 3, prosnce a poslední adventní neděle bude zároveň Šrědrým dnem 24.12.

Co je vlastně Advent? 

Advent, latinsky Adventus je v překladu do češtiny příchod….. v současné době máme období Adventu spojené především s nakupováním dárků, pečením cukroví, úklidem a pořizováním výzdoby domovů … není potřeba se tohoto zříkat, ale zužovat dobu adventní pouze na toto je vlastně ochuzováním sebe i našich blízkých o „esenci Adventu“…. 

Pokud v době Adventu pouze sháníme dárky , děláme materiální přípravy Vánoc, často propadáme stresu: zda máme dost peněz na nákupy, zda máme dost času na úklid a pečení….a v tom se právě „esence Adventu“ a jeho vyvrcholení – Vánoc  – Štedrého Dne rozplizne, ztratí a my se jen potěšíme rozbalováním dárků a přejedením štědrovečerní večeří…. a to je podle mého, škoda…

Advent, doba čekání na příchod radostné zvěsti o narození „Dítěte“ – nositele Naděje, Světla, Změn….nemusíme být věřící křesťané, ale symbolika zvěsti o příchodu Světla, Života, Naděje je prospěšná, protože nám přináší optimizmus do složité doby, ve které žijeme.

Připomeňme si obraz příchodu králů do místa, kde se objevila Hvězda, která ukazovala, že přišel na svět ten, kdo přinese lidem Světlo Naděje. Králové neváhali a vážili dlouhou cestu, aby se poklonili dítěti v kolébce, vlastně v jesličkách pro krmení zvěře, v nuzné stáji, kam se matka dítěte uchýlila, aby porodila…

Mocní a bohatí králové poklekli a složily dary k jesličkám, ve kterých leželo novorozeně… proč to asi udělali?…… asi proto, že potřebovali posílit Naději… i v této „dávné době“ nebyl život nijak jednoduchý, ostatně tak jako v každé době…..

Dnes pokleknout, sklonit se před někým, být pokorný a prosící se nenosí… to je považováno za projev slabosti, za ponížení… Mylně se interpretuje síla arogancí, tvrdostí a nadřazeností….

Potom se zmýtáme s v neustálých zmatcích, v bojích o moc a o prostředky, neumíme se domlouvat, neumíme spolupracovat, nedokážeme vidět delší důsledeky našeho činění než jen okamžitý materiání prospěch.

A toto nás obírá o skutečnou sílu, protože nás to odděluje od ostatních a protože nám to bere Důvěru v budoucnost. Budoucnosti se obáváme, tak chceme všechno hned teď a třeba i na úkor jiných. 

Na druhé straně čekáme, že někdo, obvykle z moci „úřední“ nám zlepší život. A tak naivně delegujeme moc na formální zástupce a úředníky a čekáme, že oni budou mít dostatečný „morál“ dělat to nejlepší pro každého jednotlivého občana…. je to zcela zkreslený a naivní názor. Delegace moci na někoho jiného je rozumná pouze tehdy, pokud toho daného člověka opravdu znám, mám ho prověřeného skrze jeho činy a mám kontrolu nad tím, jak on tu moc, kterou jsem na něho delegoval, používá.  Také musím mít skutečnou vymahatelnou zodpovědnost za jeho činy v postavení „zástupce“. Ale to  jsem již hodně rozvinula téma Příchodu….

Tedy zpátky k období Adventu: zkusme letošní dobu čekání na příchod radostné zvěsti méně spěchat, méně nakupovat a utrácet, méně uklízet prostor kolem sebe, a více se věnovat úklidu v sobě, ve svých myšlenkách, ve svým citech, posilovat svoji schopnost udržovat si Důvěru a Naději a zároveň stát pevně nohama na Zemi a nepodléhat manipulaci těch, kdo touží po moci a prospěchu pro sebe a zanášejí náš život zmatkem a falešnými sliby.

Zkusme sami být zodpovědnými za vlastní činy, za vlastní zdraví, za vlastní život, nespoléhejme na to, že se „Něco stane“ a bude líp….

Lépe bude, když my jednotlivci budeme lepší. 

Užijme si dobu letošního Adventu prostřednictvím drobných radostí každodenního života, porozuměním pro druhé, porozuměním sobě samému. Nečekejme „Spasitele“, protože spasit můžeme jen sami sebe a to skrze pokoru, laskavost, opravdovost, toleranci a odpouštění.

Požehnaný adventní čas!

Letošní letní Slunovrat je příležitostí k tomu, abychom nejen poděkovali Slunci, přivítali léto, ale také můžeme toto období využít k celkovému vyrovnání vlastního života… vyrovnat fyzickou úroveň, tělo, protáhnout, uvolnit klouby, svaly, jít cestou k pružnosti těla… to neznamená být „hadí žena“…. ale pružné tělo je odolnější nejen fyzické zátěži, ale také je odolnější k ůrazům a bolestem… nestačí ovšem zacvičit si v den Slunovratu, ale můžeme slunvratovým cvičením začít pravidelné cvičení, které nemusí trvat hodiny, ale každý den věnovat protažení a uvolnění těla alespoň 15 minut můžeme každý… nejlépe ráno, než začneme den… mohou to být Tibeťané, čikung, taojoga, osmičkování,….

Nestačí se věnovat tělu, ale měli bychom také věnovat čas své mysli… i naše mysl by měla být pružná, uvolněná…. k tomu pomou třeba jednoduché meditační techniky… třeba metoda „21“…. sedneme si někde v klidu, ruce volně položíme na nohy, rozostříme zrak a budeme polohlasně počítat od 1 do 21 a hned zpátky… celekm opakujeme 3x…. také obyčejné „zírání“ třeba na hladinu vodu, do zeleně stromů nebo louky nám pomáhá mysl zklidnit a vyčistit…

Pracovat bychom měli i s vlastními emocemi, nepotlačovat je ale také se jimi nenechat ovládat… k tomu nám pomáhá učení se bdělosti.. zachycovat své pocity a emoce a ty neprospěšné prostě pouštět….

Bosá chůze je také účinný prostředek k uvolňování těla i mysli, pomáhá regenerovat a udržovat se v energii…

Zaměření se na vlastní dech a jeho prosté pozorování je také velice účinná metoda celkového zklidnění a uvolnění

Přeji Vám hezký Slunovrat!