Stvoření světa: z chaosu se zrodila Gaia – Země, Tartarus – podsvětí, Eros – láska, Nyx- noc, Erebus – prvotní temnota. Gaia porodila  sobě rovnéhoUrana – nebesa, jeho životodárný déšť naplnil řeky a nakonec vznikly všechny živé bytosti. Gaia a uranos měli děti kykloppy, Titány. Potom Gaia se synem Kronosem Urana vykastrovali , jeho genitálie hodili do moře a z pěny, která se udělala se zrodila Afrodité – bohyně lásky.

Vládcem řeckých bohů byl Zeus.Byl velmi sexuálně aktivní a promiskuitní. Zosobňoval archetypy moci, vášně. Diúv bratr Poseidon , vládce moří, obdržel trojzubec, aby mohl bojovat s Titány. Když se rozhněval, metal trojzubcem do moře až vznikaly bnouře a vlnobití. Jediným pohledem dokázal moře uklidnit.

Afrodita, bohyně lásky nebyla žádná neposkvrněná panna. Byla žádostivá sexu, s bohy i s muži. Byla zosobněním krásy. Kdo ji uctíval, ten byl věčně mladý a krásný. Provdala se za chromého hefaista, kováře a byla mu stále nevěrná. S  Hermem přivedla na svět Hermafrodita…. Byla příčinou trojské války, když podplatila Parida aby řekl, že je nejkrásnější z bohyň….

Appolon – měl mnoho milenek i milenců, dokonce slíbil Kasandře dar věštění, když mu bude po vůli. Ta jej odmítla i tak se jí pomstil tím, že jí dar věštit dal, ale jen tragédie a pohromy.

Athéna původně libyjská bohyně moudrosti, v řecké mytologii proměnila svoji sexualitu v rozum a tvořivost.

Demeter . ochránkyně plodnosti, zemědělství, úrody, velice vlídná. Symbolizuje sílu pasívní agresivity.

Héra, sestra Dia, odmítla ho jako milence, proměnil se v kukačku, ona ji přivinula k prsům on se proměnil zpět a znásilnil ji. Hera se pak za něj provdala. Představuje ideální manželku,  majestátní, ale zasmušilá,je ochránkyní manželek, často je považována i za symbol žárlivosti.

Symbolika božstev mluví sama za sebe. Představují často otce, matku, milence, hrdinu, ničemu, …

Mezi symboly otcovství patří například Šiva, Kronos, matky znázorňuje Země, …také Euridiké vystupuje jako matka osudu. Tara, Kuan jin, Gaia, Sophia, Parvátí, Marie, vždy symbolizují péči, tvořivou sílu, vše, z čeho se rodí nové. matka je vždy spojena se Zemí, tak jako otec s Nebesy.

Matka má často ještě podobu temnou, podobu bytosti, která vládne nad smrtí: Astarté, Kálí, Dunga, Artemida, Diana.

Ženská a mužská božstva se často spojovala v páry: Freyr a Freya ve skandinávských mítech, Usire a eset v egyptské mytologii.

Slunce. Často je sluneční bůh zobrazován s kočárem, ten znázorňuje jeho každodenní pouť po obloze. Slunce mnohdy představovalo kosmický střed světa.

Měsíc. Je spojován s rozením, životem, přílivem a odlivem, ženským cyklem, sklizní obilí a iniciačními obřady. Za měsíční božstvo je považována, Diana, Nantu, Cheng O.

Mokoša – zastávala roli bohyně Země i plodnosti, Mokoš, Mokoša znamená vhlká…uctívaná byla v oblastech na sever od Černého moře. Chránila ženy, děti, ovce, hlídala při porodu, starala se, aby mužské sémě bylo bohaté. Byla také spojena s předením a tkaním. Postupně se v křesťanství přeměmnila v Pannu Marii.

Atribut, který je s Mokošou spojen, vhkost, je symbolem plodnosti: ženské lůno je vhlké, aby mohlo přijmout muže, aby se v něm mohl vyvíjet nový život v podobě dítěte…. vlhkost souvisí také s úrodou, vhkost souvisí s vodou a ta je matkou života.

Vodjanoj – byl vodní duch. Podle bájí žil v křišťálovém paláci na dně tůně. Podobal se rybě, žábě, tuleňovi, měl lidskou tvář, jeho kůže byla vlhká, porostlá vodními řasami a chaluhami. Stahoval rybáře do hlubin, potápěl lodě a z jejich nákladů si zdobil svůj palác. Vodjanoj je také spojen s životadárnou vodou, ale je to element škodící….

Můžeme na těchto dvou mytologických postavách vidět vyrovnávání dvou principů: tvořivá životodárná, ochranářská Mokoša a na druhé straně ohrožující Vodjanoj….

Mytologie, tedy mýty a báje jsou součástí historie všech národů, obsahují posvátné příběhy. Nejprve se předávaly z generace na generaci vyprávěním, potom se i přepisovaly. Mýty jsou základem systém. víry, náboženství, pomáhají lidem vysvětlit smysl života a porozumět světu. V mýtech se často používají symboly, pomocí nichž se sděluje pravda, která je v nich ukrytá. Zároveň v nich můžeme najít odpovědi na otázku Kdo jsem?. …Odkud přicházím?… Jak bych měl žít?…. Jaké je mé postavení ve společnosti. Slavný psycholog K.G. Jung se proslavil tím, že vystoupil s teotií kolektivního nevědomí. Věříl, že v mytologii se nacházejí vzpomínky a představy nashromážděné v celé historii lidstva. Například příběh o stvoření světa obsahuje každá mytologie….

Ztráta mytologie v moderní západní civilizaci je vlastně odloučením se od části sebe sama pro jednotlivce i pro celou společnost. Jung to vyjádřil takto: “ Od doby, co hvězdy spadly z nebe a naše nejvyšší symboly vybledly, se nebesa proměnila v kosmický prosotr, který patří jen fyzikům…“ Začít se opět zajímat o mýty, znamená vracet se zpět ke svým předkům, ke svým kořenům, ke svým vnitřním hlasům, začít se opět spojovat s vlastní podstatou. Začít vnímat sám sebe ne jako ohroženého jednotlivce uprostřed materiálního světa plného konkurence a boje, ale jako součást něčeho dokonalého, jako je lidstvo samo, následně i jako součást existence dokonalého vesmíru. Abychom se ke své podstatě navraceli, budeme si připomínat některé mýty a báje jednotlivých národů světa.