Často se dostáváme do situací, kdy nám popudí, naštve chování některých lidí…. máme pocit, že to co dělají, říkají je nemorální, neslušné, ba i nelidské…. přitom víme a cítíme, že to těžko můžeme my jako jedinec ovlivnit, změnit.. ale zdá se nám, že to negativně ovlivňuje náš život…. dostáváme se do pasti  – není volby, jsem obětí…. – pokud v takové pocitové pasti setrváme, přicházíme o energii – emocionální, mentální i fyzickou.. a na druhé straně energie odtéká k těm, na které jsme se naštvali….pěkné, že? Takže vlastně energeticky sytíme ty jejich nepravosti!

No, .ale jak tedy na to? Můžeme použít jednoduchý návod – budhisté ho používají velmi často – CO NEMUŽEŠ ZMĚNIT, TO NEMĚŇ! Jediné co můžeš změnit jsi ty sám! ….Můžeme změnit třeba chování poslanců, které je korupční, neprospívá většině občanů našeho státu…. to asi nezměníme. Co můžeme tedy dělat, kromě absolutní pasivity, která potom vede často k apatii, k depresi?

Můžeme ovlivnit své emoce a své myšlenky, několika výdechy se zklidnit, potom použít zdravý rozum a bez emocí a negativních myšlenek dojít třeba k tomu, že cestou je třeba klidná nespolupráce. Co je to nespolupráce? Je to zaujímání porstojů, které nebudou konfliktní, ale jejich následkem bude oslabování toho, co napomáhá korupci, zneužívání veřejných prostředků, zneužívání moci apodobně. Vzpomeňme třeba na období Gándího v Indii, jak on svojí pasívní rezistencí vlastně pomohl rozložit anglickou koloniální nadvládu nad Indií. Nikoho neosočoval, nekritizoval, nešpinil, jen nespolupracoval… to začali chápat další lidé a tak postupně došlo k tomu, že Indie získala nezávislost….

Zkusme  dřív, než nás ovládnou emoce vzteku na toho si vzpomenout….vydechnout, zklidnit emoce a myšlenky a podívat se na celou situaci trochu z nadhledu, možná i trochu s humorem – neberme život tak vážně, ani sebe ne….

Sex, pomilování se, …..je velice prospěšná věc…. ve své praxi se často setkávám s tím, že lidé, i velice mladí a zdraví zanedbávají tuto přirozenou součást života. Domnívám se, že my lidé máme asi jako málokterý živočišný druh schopnost prožívat sex… nejen jako prostředek k reprodukci, k zachování rodu, ale také jako rozkoš fyzickou, pocitovou, mentální… bohužel toho o zdravém přirozeném sexu… víme dosti málo a ty informace které o něm získáváme výchovou a běžným vzděláním jsou dosti omezené až zcestné. A my potom žijeme sexuální život buďto v extrému pudovém, animálním, nebo naopak v extrému romantického očekávání něčeho, co od sexu čekáme zbytečně…. a stačí se jen trochu uvolnit, pustit se zakořeněných modelů a začít žít sexuální život opravdu svobodně, přirozeně, uvolněně.

Sex je jedním z výborných a účinných prostředků vyrovnávání proudění základních vitálních energií, vlastně i akumulování energií, relaxací, meditací, vyjádřením rovnosti a sounáležitosti…

Pokud jsme zamotaní do modelu, že sex je vyjádřením lásky, jsme v pasti… Láska se sexem nesouvisí…. může být ale součástí krásného sexuálního života… když se sejde svobodný, přirozený sex a oboustranná Láska, je to něco neuvěřitelného… ale k tomuto je cesta dlouhá, je to cesta sebepoznávání, sebeosvobozování, něco jako cesta k osvícení…

Zkusit si uvědomovat, že sex není výrazem toho, že nás někdo miluje, že nás oceňuje, že nás někdo uspokojí, je cestou k osvobozování prožívání sexu, vztahů, k uvolňování vitální energie, cestou k osvícení…

Dnešní civčení je vlastně jen výzva k tomu, abychom se nenechali zmást únavou, vlastním strachem z odmítnutí, různými tabu… a prostě si sex pěkně užili jako přirozený fyzický zážitek….Aloha!!!

..a příště ještě další poodhalování tajemství sexu v lidském životě….

Zamysleme se nad výrazem: Zdravím Vás!…..jeho energií je obdarování toho, koho takto oslovím, zdravím….. ano, zdravím jako takovým…. a když  to vyslovím skutečně od srdce, energie zdraví již proudí mnou a člověkěm, kterého jsem takto oslovila…. náramné…. být si vědomi toho, co vyslovujeme je docela prospěšné, pro nás i pro naše okolí, vážit slova, aby byla energií Lásky a sdílení, dávat je do souladu s vlastními činy… to je docela pěkné… tak Všechny od Srdce Zdravím! Aloha!

Toto cvičení nám pomáhá vyrovnávat příjem a výdej energií tak, abychom se po všech stránkách cítili příjemně. Můžeme ho provádět  přímo v přírodě, s konktrétním stromem, nebo pomocí vizualizace kdekoliv, třeba i doma před usnutím, po probuzení, během dne…

…nyní si připomeneme  variantau přímo se stromem:

Když přijdu do lesa, chvíli jen tak chodím, prociťuji prostor lesa a vnímám vše kolem sebe… mohu si v duchu požádat aby mě nějaký strom pozal k sobě, obvykle si mě opravdu nějaký strom pozve….Postavím se čelem ke stromu, zjemním si ruce třením dlaněmi o sebe, vydechnu ústy, přiložím ruce na kmen stromu, zavřu oči a uvolním mysl., chvíli zůstanu jen ve vnímání vlastního dechu a tím se začnou zostřovat mé smysly, bez usilování jen vnímám …. mohu něco cítit jako brnění v rukou i celém těle, mohu něco slyšet, často se stává, že mi strom něco sděluje…, mohu i něco cítit v podobě vůní, mohou mi naskakovat také vnitřní obrazy i celé děje… je to velice individuální podle konkrétní situace … Mohu i přímo poprosit strom, aby se mnou komunikoval, aby se jeho energie spojily s mými, mohu ho požádat aby mi energii daroval, tolik kolik mi on může dát kolik já mohu využít v souladu s Vyšším řádem. Chvíli tak setrvám, potom poděkuji a strom pohladím  a pomalu od něho odejdu.

Člověk by řekl: “ Obyčejné hlazení jako cesta k uzdravení? Jak může hlazení uzdravovat?“….a to mám zkušenost, že hlazení uzdravuje nejen tělo, ale také duši, mysl, je cestou k příjemnějším vztahům mezi lidmi….

Jak to? Vzzpomeňme na psa, kočku, jak je jim hlazení příjemné, jak se i divoký pes zklidní, když ho hladíme, jak se kočka chodí otírat o nohu člověka… zvířata nemají racionální mysl, vnímají vše instinktivně, nejsou zatížena různými modely myšlení jako my lidé. Proto jsou zcela otevřena zážitkům, které je zklidňují, harmonizují, uzdravují….

To bychom se od nich mohli učit!

Mám zkušenost, že když dítě, které je vzpurné, divoké, začnu hladit po zádech, začne pravidelně dýchat, zklidní se a já nemusím zvyšovat hlas, okřikovat ho ať se zklidní, ať nedivočí….

Samozřejmě musím dát dítěti také prostor k tomu, aby se vyběhalo, vykřičelo, vydovádělo, to je jeho přirozenost! Ale pokud je rozdivočelé  a rozjívené déle, jde do střetu s dalšími dětmi, tam již to ukazuje, že je v něm nějaký energetický nesoulad. Ten se může projevovat i zlobením, vzpurností až agresivitou… Samozřejmě že to je způsobeno i nevhodnou stravou, nesouladem lidí, mezi kterými se dítě pohybuje, ale toto oslabení můžeme částečně, alespoň na čas urovnat právě hlazením…. je v tom jen jeden háček: pokud jsme my sami rozladění, nervózní, zlobní, žádné hlazení dítě nebude chtít, bude se mu bránit… protože ucítí tlak od nás, náš nesoulad.

Když si přeji někomu pomoci se zharmonizovat hlazením, měl bych já sám sebe nejprve zharmonizovat. Například dechovým cvičením, energetickcým cvičením…

Andělské cvičení: hlazení sebe sama:

Nejprve se prodýchám, dýcháním propustím stres a běžné myšlenky, naladím se na příjemnou notu, procítím oblast uprostřed svého hrudníku..po chvilce začnu cítit, že jsem klidná, že mi je příjemně. Potom mohu začít se cvičením – hlazením: začnu třeba hladit dlaň jedné ruky, potom celou pažiodshora až dolů. Přejdu ke druhé ruce… potom si začnu hladit hlavu, obličej, postupně přejdu ke krouživému hlazení břicha, spodku zad… kam dosáhnu. Mohu hladit také chodidla, potom celé nohy od kyčlí až po nárty….když mám pocit, že jsem se již pěkně pohladila, třikrát vydechnu. A je to…

Andělské cvičení: hlazení druhého:

Třeba dítě se posadí přede mne, nebo pokud chce, mě na klín. Uvolněnou rukou nebo oběma rukama odshora dolů začnu jemně masírovat jeho záda….stejné cvičení mohu provádět s dospělým… příjemné je i cvičení ve dvojici, nejdříve hladí jeden, potom se vymění…

V tomto počasí, kdy v době, kdy se obvykle v pozdním jaru hřejeme na sluníčku, nyní prožíváme dny plné zatažené oblohy a vydatného deště, kdy některé části republiky zasáhly povodně a přinesly lidem komplikace a starosti můžeme zkoušet rozvíjet v sobě pokoru. Pokora je postoj, kdy přijímám, že některé věci v životě prostě nemohu ovlivnit, nemá ale cenu se jimi trápit, kritzovat, žehrat nad osudem…. Prostě nyní delší dobu prší, je pochmurno, místo triček a sandálů nosíme nepromokavé bundy a holínky. Mohu vstávat  a spohledem na déšť a zataženou oblohu mohu být popuzený, otrávený, naštvaný… co mi to přinese? Jen úbytek energie, nepříjemné pocity. Nebo mohu ve stejné situaci prostě zkáznit své myšlenky, změnit pocity a situaci prostě přijmout: ano, prší, je nevlídno, ale mě to náladu nezkazí, přesto mohu tento den prožít hezky, mít radost třeba z toho, že si ráno uvařím dobrý čaj, když budu celý den v práci, alepsoň mi nebude líto, že se nemohu opalovat, odpoledne mohu vzít nějakou knížku a číst si, mohu poklidit doma, mohu něco dobrého uvařit a přitom se mohu těšit, že až přijde slunečné počasí, vyrazím ven, budu se slunit a užívat si třeba na zahradě nebo v přírodě. A mohu děkovat, že moje obydlí nezasáhla voda, mohu soucítit s těmi, kdo jsou povodněmi postiženi, mohu se připojit k některé formě pomoci …..

Může mi v tom pomoci mantra: “ Přestože je deštivo a zataženo, udržuji si v sobě vnitřní světlo a naději, že bude líp.“

Toto cvičení nemusíme cvičit jen v Den dětí…..můžeme jej cvičit kdykoliv, vždy nám prospěje….

Zkusme probudit Dítě v sobě… jak? třeba tím, že začneme vnímat život, situace očima dítěte – budeme žasnout nad dokonalostí zdánlivě obyčejných věcí, dějů… budeme v údivu sledovat věci a situace možná obyčejné: například ráno, když se probudíme, můžeme pocítit nadšení nad tím, že jsme se probudili! Můžeme s údivem sledovat vodu, která při otočení kohoutku začne téct, můžeme sledovat zázrak vlastní chůze, můžeme s nadšením zdravit lidi, které potkáme, můžeme s údivem sledovat ručičky hodin, jak se pohybují a ukazují čas, můžeme snít o tom, že se nám den vydaří, že budeme s lidmi dobře vycházet, můžeme k běžným činnostem přitupovat tak, jako by to bylo porpvé, co je děláme, tvořivě, jako když si dítě hraje – prožívá průběh hry, nezajímá ho výsledek…. je toho tolik, co můžeme prožívat jako Dítě – svobodné, hravé, tvořivé, nadšené!

Strach a obavy jsou téměř stále přítomny v našem životě. nezbavíme se jich tím, že je budeme potlačovat, nemá význam ani jim podléhat.

 Jak s nimi nakládat? Když pocítím strach, přijde obava, mohu se pokusit porozumět co jej ve mě vyvolalo, většinou je to nějaká stará zkušenost…. naše zkušenosti se nezapisují jen do paměti, do podvědomí, zapisují se i do paměti našeho těla, do buněk….a potom tam žijí a když se dostaneme do situace, která nějak vibruje s tou starou, kterou jsme prožili ve strachu, v obavách, objeví se v přítomnosti a opět nás strach uchvátí, obava naskočí.

 Co dělat?

Nejlépe je se pozastavit, zklidnit se třeba tím, že budu chvilku jen sledovat vlastní dech, po chvíli mohu poprosit sama sebe, aby strach, obava odešel, zaměřím se na to, že vědomě v sobě podpořím pocit důvěry, že každá situace má řešení, důvěry v to, že situaci vyřeším.

Mohu použít i mantru: „Přijímám svůj strach, přijímám svoje obavy, posiluji svoji důvěru v sebe, posiluji svoji důvěru v Život.“

A samozřejmě použiji vlastní rozum, začnu hladat východiska z dané situace, začnu hledat řešení. Někdy je nejlepším řešením přístup Tao – neřešit, nečinit, počkat, co se bude dít…..často řešení přijde samo, když nechám prostor pro jeho příchod volný….

Často máme pocit, že někomu něco říkáme srozumitelně, že to je přece logické, normální, ale on nám nerozumí, někdy se dostaneme i do konfliktu….. jak z toho?

Můžeme v případě, že při komunikaci nám není dobře, že vázne…. zkusit malé cvičení: zkusme si být zrcadlem: jak to uděláme? zkusíme se vcítit do toho, s kým komunikujeme… a vnímat sami sebe, jako toho druhého… a procítit si, jak bychom se cítitli, kdyby tak, jako my komunikujeme s ním, komunikoval on s námi…..dost rychle můžeme zjistit, že by nám to příjemné nebylo a máme možnost způsob komunikace změnit, dát do toho jiné pocity, netlačit, nesoudit, nekritizovat, nenutit, nevydírat, nevyčítat….

…..jde o zcela praktické cvičení…. můžeme začít hned teď…..

..příklad: já, dospělý člověk mám pocit, že dítě, které si hraje, nějak podle svých představ. si hraje divně…. jak mám v sobě stereotypy, zareaguji asi takto:“ co to zase děláš? proč něděláš něco normálního?….. dítě se na mě udiveně podívá, možná mi odpoví: “ no hraju si normálně, baví mě to!“….. a já mohu zareagovat podle stereotypů: ….“ jak to normálně! blbneš! dělej to takhle!….“

Nebo si uvědomím, že můžu cvičit zrcadlo: zkusím se tom okamžiku vžít toho, že já jsem to dítě, které někdo takto vlastněprudí, vnucuje mu něco svého, nedá mu svobodu dělat to, co ho baví a podle jeho představ…. a ucítím to: ten tlak, tu nesvobodu, tu nerovnost, to nepřijetí….a uvědomím si to, nebudu se odsuzovat, že jsem nejprve reagoval jak jsem uměl, jak jsem měl zažito….. a usměrním svoji komunikaci třeba takto: …“ jéje, copak to děláš? to je zajímavé! můžeš mi to ukázat?, můžu se k tobě připojit?……“

A hned bude svobodnější, láskyplnější prostor mezi mnou a tím druhým…..