Dnešek je výborný pro procvičování vděčnosti, počasí se změnilo z krásně slunečného na krásně pošmourné, deštivé… my máme tendence si tím nechat kazit náladu… rozum ví, že déšť je užitečný a příjemný, ale naše Ego je nerozumné a to může být zklamané… zklamání odebírá životní energii. to se potom odráží i našem zdraví… Proto můžeme dnes procvičovat svoji vděčnost tak, že budeme pociťovat vděk za to, že prsší, že se ochladilo, že je zataženo..  krásný den!!!

Pro uvolnění napětí, prokrvení břišní dutiny a vnitřních orgánů budeme prodýchávat spodek břicha:

psotavíme se s nohama rozkročenýma tak, abychom měli pevný pohodlný postoj. Ruce dlaněmi položíme na spodek břicha pod  pupek, dbáme, abychom měli povolená ramena… začneme silou nádechem vydouvat spodek břicha, co nejvíce, potom zase vytlačovat vyzduch výdechem tak, jako bychom protlačovali břicho až do zad. Opakujeme několikrát. Potom ruce pustíme z břicha a přejdeme do běžného dýchání.

V klidu se posadíme, nebo položíme na záda, zavřeme oči, začneme bez usilování vnímat svůj dech, každý nádech a každý výdech…. několik minut, potom začneme vnímat tlukot vlastního srdce…. nakonec vydechneme ústy a procítíme vděk za to, že jsme toto nyní vnímali… to nám pomůže k celkovému uvolnění a posílení imunity i psychiky.

Čchi je prvotní životní síla, která začíná proudti do člověka při proniknutí spermatu do vajíčka..čchi neustále proudí a spojuje jednotlivé tkáně, orgány a funkce lidského těla i mysli do jednoho živého cleku. Čchi když proudí, spojuje také danou bytost s okolím. Abychom byli zdraví, spokojení, žili příjemným životem, musí čchi neustále proudit, nikde nechybět ani nepřebývat. Dokonalé proudění čchi se narušuje každodenním stresem….toto proudění můžeme obnovovat cvičením. Třeba tím základním, že se posadíme do sedu na paty, nebo zkřižmého, ruce položíme dlaněmi nahoru volně na nohy, utišíme myšlenky, vtáhneme spodek břicha, napřímíme záda, ale nikoliv křečovitě a tak několik minut setrváme. Zpočátku po několika minutách můžeme pociťovat bolest v zádech i v ramenou, to je proto, jak se zprůchodňuje páteřní kanál, energie jím začíná proudit volně…. my to tkto cítíme. stačí chvilku zůstat, bolest povolí a naše čchi proudí svobodně, naše tělo regeneruje, mysl se zklidňuje. Cvičení v sedu můžeme postupně prodlužovat, bolest se přestane objevovat, jak se páteřní kanál udržuje otevřený a čchi proudí vydatně a plynule.

Pomocí vědomého dýchání můžeme usměrňovat přímání a využívání životodárné energie… posadíme se v klidu, zatáhneme spodek břicha, uvolníme hrudník, rozostříme zrak a přeneseme vědomí do vlastního dechu: dýcháme a lehce k tomu přidáme myšlenku:  JÁ dýchám život, potom myšlenku: JÁ jsem život. potom myšlenku: JÁ jsem skutečnost, potom  myšlenku: JÁ jsem MY, potom  myšlenku: Myjsem JÁ…… a následně setrvám bez myšlenek pár minut. Opakováním této jednoduché meditace procvičujeme bdělost a pocit vědomí sám sebe v neoddělenosti  a to nám pomáhá žít hezky, zdravě, spokojeně a šťastně

Pupek, tedy pupeční šňůra je tím, co nás ještě před narozením spojuje s fyzickým životem, skrze matku i se Zemí, čím přijímáme základní životní energii. I když je po porodu pupeční šňůra ustřižena, energie, která jí prodila před tím, proudí dál. Ale protože my jak rosteme, výchovou a okolnostmi života se od tohoto místa vlastně vzdalujeme, maximálně sem upřeme pozornost, když nám“roste břicho“ a my to na sobě nepřijímáme a kritizujeme. Podstatu pupku necítíme a nevnímáme, ani neznáme. Můžeme ale toto důležité místo na našem těle aktivovat například cvičením. V klidu se posadíme nejlépe do sedu na patách, uvolníme vše, co by nás tísnilo v oblasti břicha a ukazováček jedné ruky vložíme do pupku, zatlačíme tak, aby nás to nebolelo, ale abychom to cítili, zavřeme oči a chvíli se do toho místa soustředíme. Potom vše uděláme druhou rukou. Nakonec vydechneme ústy, otevřeme oči. Čím častěji to budeme dělat, tím více toto centrum oživíme a tím i proudění energie.

Máme nejen mozek v hlavě, ale také tak zvaný orgánový mozek, který je situován v oblasti pod naším pupkem v břišní dutině. Tento orgánový mozek souvisí s prožíváním našich pocitů a prožívání pocitů je důležité pro schopnost vědomě žít vlastní život, porozumět sám sobě….

Cvičení: v klidu se posadíme tak, aby spodek břicha byl lehce vtažen, páteř vzpřímená ale ne v křeči, brada lehce povolená směrem dolů. Ruce si několikrát zjemníme třením dlaní o sebe a potom přiložíme pravou dlaň na břicho, zavřeme oči a chvilku tak setrváme. Můžeme přitom sledovat jak dýcháme…. následně ruce vyměmníme. Nakonec vydechneme ústy a otevřeme oči.

Dokud nedokážeme sami sebe přijímat zcela bez výhrad, bez kritiky, beze strachů, bez obviňování, nemůžeme přijmout nikoho, nedokážeme skutečně milovat, prožívat skutečnou lásku. A láska je zdrajem všeho příjemného, radostného, hezkého, zdravého v našem životě. Proto je cvičení na Sebepřijetí tak důležité a prospěšné. Sedneme si někde v klidu, zavřeme oči a nahlas třikrát zopakujeme mantru: “ Přijímám sám sebe bez výhrad se všemi svými chybami a nedostatky, se všemi svými strachy a obavami, se všemi svými bolestmi a zraněními. Pociťuji v sobě lásku.“

Mantru opakujeme nahlas proto, že účinek je větší, když ji slyšíme, můžeme si také na základě toho uvědomit, jaké v nás vznikají pocity když toto říkáme a slašíme, můžeme pociťovat zpočátku i lehký odpor, to je normální projev toho jak se nedokážeme zatím přijmout bez výhrad…. cvičením se toto rozplývá a my se cítíme při vyslovování mantry stále lépe a lépe, jak naše sebepřijetí roste….

Radost je neoddělitelná od našeho zdraví jak fyzického tak duševního. Bez radosti je život prázdný, šedý, nijaký. Ovšem umět se skutečně radovat není pro dospělého člověka žijícícho v naší materiálně vyspělé, přetachnizované a přeinformované společnosti snadné. Odevšad na nás útočí stres, zprávy plné tragédií a katastrof, předpovědí špatného počasí, špatné ekonomické situace, … a to vše způsobuje, že pociťujeme strach, obavy, pochybnosti a tyto pocity se s radostí nepotkávají. Radost, opravdová radost je veliký dar! Radost jako lék, jako zdroj štěstí, jako zdroj lásky je radost, která je spontánní. Je to radost malého détěte, které uvidí kaluž a přestože má bílé botičky, skočí do kaluže a raduje se z toho! Ano, není to z hlediska rozumu prospěšné ani pro botičky ani pro maminku, ale je to velice prospěšné pro dítě! Ono totiž prožívá svobodně svoji radost, poznává svět v jeho projevech a to je velice prospěšné i pro jeho zdraví! Obvyklá reakce maminky už pro dítě tak zdravá nebude, protože bude káráno, že dělá špatnou věc, že přidělává mamince práci, že je teď šeredně špinavé… a jeho podvědomí si to načte jako: když se chovám svobodně a radostně, nejsem přijatelný, tedy nejsem milovaný… a je tu blok jako hora! A my jsme těch bloků plní, proto se na chvíli sta%nme svobodnými dětmi schopnými ještě prožívat radost a skočme do té kaluže! Je to fakt príma!!!