Slezina je velice důležitá právě pro obranyschopnost, protože ovlivňuje naše trávení a využití toho, co sníme…….

Již nyní na začátku podzimu bychom měli tento orgán posílit.

Jak posílíme slezinu? 

Například nastavením určité pravidelnosti v běžném životě: vstávat a chodit spát ve stejnou dobu,  zařadit pravidlený pohyb.

Zbytečně organizmus neochlazovat například citrusy a studenými pokrmy a příliš nekonzumovat mléčné výrobky….

Ráno místo studeného jogurtu z ledničky raději misku polévky nebo obilnou nebo ovesnou kaši, krajíček chleba s máslem a medem.

Co nejvíce konzumovat tepelně upravenou zeleninu: kořenovou zeleninu, kapustu, zelí, dýně, luštěniny, rýži, pohanku….

Máme to ve svých rukách… tak s chutí do toho! Kdo je připraven, nebývá zaskočen….Aloha!

Letošní srpen nám přinese hned dva úplňky!

Začne úplňkem Měsíce ve Vodnáři v pondělí 1.8.2023

A skončí úplňkem Měsíce v Rybách 31.8.2023

Vodnářský úplněk přináří energie vhodné pro zábavu a přátelství i relaxaci… setkání s příteli, zvídavost, objevování, to můžeme zažít již o víkednu před tímto úplňkem….zároveň podpořit krevní oběh vhodnými aktivitami a cvičením nám jistě prospěje…kdo má potíže s křečovými žilami by měl nejen o tomto úplňku brouzdat studenou vodou, plavat v chladné vodě, pomáhá lehká masáž nohou, kdy prsty lehce hladíme nohy směrem od kotníků nahoru až po stehna

Láska k umění, originalita, kreativita, to vše je energií vodnářského úplňku

Rybí úplněk 31.8. zase přinese energie tajemna, mystiky, duchovna, témata týkající se naší Duše…. tedy meditovat, zklidnit emoce a zkusit se ponořit do nitra a tam hledat otázky i odpovědi na ně. Zároveň mohou být v období tohoto úplňku trošku jako na houpačce naše emoce…. ale to právě můžeme vyrovnat ponořením se do vlastního nitra.

Krásný celý srpen Vám přeji! Aloha!

Roky se učím rozlišovat kdy je prospěšné určitou situaci řešit, zasahovat do ní a kdy je prospěšné situaci neřešit, nechat to být a přijmout, že se vyřeší sama.

Základem toho, že dokážu správně rozlišit kdy něco dělat a naopak kdy nic nedělat, je nenechat se mást vlastními myšlenkami, které vlastně jedou v určitém naučeném schématu, které kopírují schémata myšlení ostaních lidí…. od dětství jsme „cvičeni“ v tom, abychom mysleli, reagovali jak předpokládají ti kolem nás.

Protože potřebujeme určitý pocit jistoy, bezpečí, máme sklony naplňovat očekávání těch druhých, protože když je naplníme, jsme „odměněni“ pochvalou, cítíme se být součástí „smečky“ a podvědomě máme pocit že jsme v bezpečí…..

Je rozdíl plnit očekávání druhých, to nám v konečném důsledku nepřináší prospěch, protože někde uvnitř se cítíme omezeni, nejsme sami sebou, vlsatně nás druzí štvou, protože my děláme to co chtějí oni, nikoliv to, co chceme my.

Druhá rovina je udělat někomu radost… to je pro nás příjmené, když se dokážeme oprostit od toho, že očekáváme, že od bude mít z toho děláme radost. Zdá se vám to nějak kostrbaté? Tato myšlenka? Má svoji logiku: napadne mě, že se mi chce udělat radost třeba svému muži, že mu upeču buchtu…. tak ji upeču…. mám radost z té činnosti, baví mě to…. a potom přijde muž, já mu dám tu buchtu a on se na mě podívá a řekne: “ ale já nemám chuť na buchtu, ale na buřty, které jsme si koupil“….. a to je situace!

Mohou mě ovládnout emoce a budu zklamaná, naštvaná, dělám se s tím, zabralo mi to spoustu času a on to nechce!!!! Asi mu na mně nezáleží, asi mě nemá rád!!!!! Ufffff

Když se nenchám strhnout emocemi, zůstanu ve svém středu, pomůže mi k tomu výdech…., uvědomím si, že mě ta příprava buchty bavila, že jsme udělala báječnou buchtu, že muž má právo na své chutě a je dobře, že svobodně vyjádřil svůj postoj, který vůbec nesouvisí se mnou, že má na něj právo….. Vezmu buchtu a půjdu ji nabídnout třeba sousedům…. 

Výsledkem budou moje dobré pocity i myšlenky a nebude zbytečná trhlina ve vztahu s mužem…..

Záleží jen jak celou xituaci uchopím a prožiju…

Další situace je třeba to, že jsme měla domluvenou konzultaci…. ráno jsme se probudila a téměř jsem ztratila hlas…. naoadlo mě, že se to do odpoledne, do času konzultace nespraví….. něco mi však řeklo, abych konzultaci nerušila….. nijak jsme nad tím nebádala, věnovala jsem se jiným činnostem….. a po poledni mi pípla sms: Dobrý den, moc se omlouvám, selhalo mi auto, dnes se k vám nedostanu… poprosil bych o nový termín…….

A je to tady!

Situace se vyřešila bez mého zásahu! Aloha!

…..i tak lze přistupovat k tomu, co se nám v životě děje….. někdy být aktivní, jindy zase zůstat pasivní…. situaci od situace…..učit se, že nemusíme stále mít vše pod kontrolou, že nemusíme vše řešit, posuzovat, hodnotit…. a tak přistupuji stále častěji  k lidem, kteří přicházejí pro radu, pro pomoc….. proč kategorizovat na bloky a odblokování?…..  proč naše prožitky nazývat traumaty, problémy?….. můžeme se učit prostě to prožité přijmout a jít dál…..

Často se mě rodiče ptají, jak vlastně mluvit na malé děti, potažmo na miminka….. máme většinou nějaké nesmylsné představy, že miminko když ještě nemluví, vlastně nám nerozumí… a my na něj musíme mluvit nějakou zjednodušenou řečí, často divně zpatlanou a šišlavou……

Člověk když se narodí, je dokonalá bytost, nejen že rozumí slovům, ale především cítí co my cítíme a vnímá i co si myslíme…to bychom měli mít stále na paměti….

Nejlepší je s dítětem mluvit stejně jako s každým dospělým. jasně formulovat slova, intonovat přirozeně a rozhodně se vyvarovat používání vyjadřování se o dítěti jako o „MY“…. dělají to  především maminky, nic špatného tím nemyslí, jsou nadšené z toho, že se jim narodilo miminko, které 9 měsíců měly v břiše, ale narozením se prostě matka a dítě fyzicky oddělí, jejich navázanost dostane zcela nový rozměr a jejich sounáleřitost by se měla vyvíjet jako sounáležitost dvou svobodných  originálních bytostí.

Tedy výrazy jako: to jsme se ale pěkně vyspali…. vztahující se jen k dítětti, které se vyspalo, je zmatečná a čím déle se používá, tím více vytváří jakýsi zmatek ve vztahu mezi matkou a dítětem. Nevyjadřuje nijak velikou lásku matku k dítěti, naopak vyjadřuje připoutanost a tak vlastně dítě omezuje…pupeční šňůra zástává symbolicky neodstřižená a svazuje dítě v jeho svobodě….

Každé dítě je originál a některé děti začínají mluvit docela brzy, některé později… a nemá cenu to hodnotit a řešit to….

Znám případy, kdy dítě do 3 let nepromluvilo téměř vůbec, ani základní máma, táta…… prostě si jen tak „mumlalo“…. Přitom se krásně „domluvilo“ mimikou a gestikulací o všem, co potřebovalo….. Jen jsme často řešily s vylekanými maminkami, které po prohlídkách u dětské lékařky přišly s tím, že jim bylo řečeno, že dítě je nějaké opožděné, dokonce jednou padlo slovo i o retardaci…..

Dalo mi dost práce, abych maminky uklidnila, vysvětlila jim, že se nemají obávat, chovat se k dítětti zcela uvolněně, netlačit a prostě tomu dát čas.

Dítě, které 3 roky neřeklo ani slovíčko se ráno probudilo a mluvilo krásně, plynule, ve složitých souvětích, mělo nádhernou slovní zásobu….. to je opravdu realita.

Láska se nebojí, Láska nehodnotí, neposuzuje, nesrovnává……. mluvme s dětmi jako se sobě rovnými, dávejme jim prostor pro jejich rozvoj, pro jejich sebevyjádření, nechtějme od nich nic, co neděláme sami…..radujme se s nimi, obohacují nás svojí hravostí, tvořivostí, odvahou, pokud my je zbytečně neomezujeme a nesvazujeme, nepodceňujeme