Normálně je lidská řeč plynulá, člověk se vyjadřuje volně, plynule. Ten, kdo v řeči zadrhává, jakoby hctěl nevědomě slova, věty učinit nesrozumitelnými, jako by potřeboval zkontrolovat co z vysloveného může být pochopeno a co může skutečně proniknout ven, ke druhým lidem.

Často se domníváme, že ten, kdo koktá, nemůže dát dohromady souvislou větu z nesmělosti. Je to však jinak. Koktavý člověk je jako vroucí kotel vody, který se neustále musí přiklápět poklicí, aby se vše nevypařilo.

Ten, kdo zadrhává, má vnitřní nutkání se vyjádřit, ale zároveň si přeje, aby z toho co vyřkl mnohé zůstalo skryto. Filtruje, kontroluje svoji řeč, protože má strach z vlastních temných stránek, z nahromaděných agresí, které nedokáže prožít a vyventilovat. Často se pod zadrháváním skrývá nevědomý strach z toho živočišného, pudového, co v sobě máme.

Cestou k zbavení se koktavosti je přijmout sebe takového jaký jsem, se všemi svými slabostmi a chybami, agresemi pod kterými je ukryt strach, přijmout své tělo, své pudy, své jasné i stnné stránky. Učit se vnímat své pocity a uvědomovat si co za těmi pocity je , naučit se ty pocity prožívat, projevovat a ne je skrývat, neprojevovat.

Příčinou koktavosti, zadrhávání je hrubé, agresívní chování rodičů či jednoho z nich v útlém dětství, kdy dítě, když se snažilo projevit spontánně, bylo ihned nelaskavě umlčeno. Proto potom začalo neprojevovat své pocity, začalo potlačovat svoji přirozenost, aby se nevědomě vyhnulo ponížení, odmítnutí.

Měli bychom  se učit přijmout to, že každá lidská bytost má právo projevovat se otevřeně , že má právo projevovat své pocity a nikdo nemá právo ji za to kritizovat a ponižovat.