Nos souvisí s pocitem vlastní hodnoty. Ukazují nám to i některá přísloví: Nosí nos vysoko, nestrkej do toho nos, dostaneš přes nos, chyť se za nos….

Když člověk dostane rýmu, má v nose hleny, tělo nám hlásí: někde hluboko v tobě jsou potlačené slzy z pocitu neštěstí, lítosti, zklamání. U malých dětí je to ještě zřetelnější než u dospělých. Malé dítě nerozumí svým pocitům, neumí se sdělit a vyjádřit, jeho tělo mu tedy pomáhá podat informaci o jeho vnitřním stavu okolí, nejčastěji samozřejmě rodičům. Pokud je nějaké malé dítě často plné rýmy, je potřeba hledat co je špatně v přístupu jeho rodičů k němu. Dítě je vlastně takovým rukojmím svých rodičů, vychovatelů. Dospělí si myslí, že oni nejlépe vědí co je pro dítě to nejlepší, výchova vlastně spočívá v systému příkazů a zákazů, v hodnocení, podmiňování a traumatizování. Láskyplný přístup k dítěti by měl být neustále v pocitu rovnosti a  ve svobodě. Dítě není náš majetek, hračka, vězeň ani ozdoba. Samozřejmě si to neuvědomujeme, vždyť my jsme tu výchovu také přežili….. ale skutečně přežili a pokud nezjistíme, jak nás přístupy rodičů poznamenaly, pokud nezačneme pracovat na tom, abychom je objevili, odstranili, nemáme šanci přistupovat ke svým dětem lépe. Proto je nejlepším lékem proti rýmě láskyplný přístup k sobě i k ostatním.