V našem materiálně vyspělém světě se nám žije z hlediska uspokojování fyzických, materiálních potřeb výborně. Přestože si mnohdy stěžujeme, že to či ono si nemůžeme pořídit, protože to je moc drahé, že někdo má větší dům, dražší auto a jezdí na exkluzívní dovolené a my máme „jen byt, obyčejné auto a dovolenou trávíme v tuzemsku“… nevíme co je hlad, skutečná nouze a existenční problémy. Ale toto všechno nás neuchrání od nemocí. Jak je možné, že trpíme nemocemi stejně, někdy možná více, než lidé žijící v oblastech, kde je materiální úroveň života nesrovnatelně nižší než u nás?
Co je to vlastně nemoc? Když odmyslíme předponu NE…zbyde základ MOC… moc, to je vlastně síla, to znamená být mocný, silný, mít vlastní moc…moc nad čím? Nad vlastním životem. Být si vědom své vlastní síly, tedy i zodpovědnosti za vlastní život. NEMOC znamená nemít moc, nemít sílu, nemít moc nad vlastním životem. Proč ale ztrácíme moc? Moc nad vlastním životem? Protože si jí v první řadě většinou nejsme vůbec vědomi. Od malička jsme připravováni na to, že někdo nebo něco určuje co a jak máme dělat, co je správné, tudíž oceněné a odměněné a za to nesprávné následuje pokárání, postih, odmítnutí. To jsou vzorce, které přejímáme od našich milujících rodičů, aniž by si to oni uvědomovali, protože to do nich otiskli jejich rodiče a tak se to táhne po mnoho generací, než to někdo zjistí a začne to měnit. A měnit to, je opravdu veliké úsilí, protože ty vzorce jsou do nás tak vryté, že je vlastně považujeme za svoji součást. Vlastně se s nimi ztotožňujeme. A měnit je, to znamená je opustit a nahradit je jiným vzorcem, zdravějším. Tím je vzorec : Já jsem mocný, silný, tvořím svůj život s plnou odpovědností za to co vytvořím a nikým a ničím si to nenechám zkazit.“ Neznamená to jít životem egoisiticky jako bagr, bez ohledu na potřeby a přání druhých. Znamená to být si vědom své hodnoty, svých potřeb a přání, být silný v tom, že to dokážu realizovat, ale samozřejmě nikoliv na úkor někoho druhého. A NEMOC přichází tehdy, když nějakým způsobem nenakládám se svým životem v souladu. Například žiju strach, ten mě obírá o energii a nemoc přijde jako pomoc, aby mi sdělila, že mám něco měnit, něco prožívat lépe. Náš život prožíváme skrze emoce a některé emoce jsou v podstatě jen ztrátou energie. Ale my si to většinou ani nejsme schopni uvědomit, že prožíváme nějakou negativní emoci, a jak potom máme s tímto zbytečným úbytkem energie nakládat, když si ho nejsme vědomi, když nevíme, že si to způsobujeme sami, že není zvenčí, ale z nás?
Od malička jsme připravováni používat svoji mysl k shromažďování mnoha informací o okolním světě. Určitě potřebujeme znát svět, ve kterém žijeme, mít o něm informace. Ve škole také získáme základní informace o tom, jak funguje náš organizmus z hlediska fyziologického, biologického. Ale informace o tom, jak funguje naše vědomí, podvědomí, jak prožíváme emoce, jaké máme zažité myšlenkové vzorce,jak nás ovlivňují, ty většina z nás nemá, ani se to nepovažuje za potřebné…. Ale tady je právě ten zádrhel. Víme, jak funguje naše srdce, jaké má funkce v našem těle, ale jak moc ovlivňuje neschopnost správně prožívat emoce činnost našeho srdce, to nevíme. Většinou si nejsme schopni uvědomit jaké emoce prožíváme, ale oni nás přesto ovliňují. A když to není na vědomé úrovni, je to na úrovni nevědomé a potom to nejsme schopni řídit, ovlivnit. A vytvářejí se emoční bloky, zapisují se do našeho podvědomí a odtud ovlivňují činnost našeho těla, vznikají nemoci, úrazy, fyzické potíže.