Myslím, že není tak těžké zlepšit si život.
Nepotřebujeme k tomu nikoho jiného, než sami sebe.
Představme si, že každý den máme k dispozici 24 hodin času, času, který prožijeme….jak ho prožijeme je jen naše rozhodnutí!
Několik hodin nám zabere spánek a základní životní potřeby….
Několik hodin přesuny z místa na místo: do práce a z práce domů, na volnočasové aktivity, na nákupy, na návštěvy…
Několik hodin nám zabere „práce“, „zaměstnání“….. asi 8 hodin každý den!
Práci jsme si svobodně vybrali, štěstí je, když nám připadá smysluplná, naplňující, když nás uspokojuje… jedno, zda je to práce fyzická nebo intelektuální….
Pokud trávíme 8 hodin denně při činnostech, které nám dávají smysl, baví nás, je to obrovský bonus! Jsme dětmi Štěstěny! Nepřicházíme zbytečně o Energii, naopak ji získáváme!
Pokud nás práce moc nebaví, pokud nemáme s kolegy zrovna dobré vztahy, o bonus přicházíme…. ale můžeme hodně udělat pro to, aby náš bonus byl větší, i když nás zrovna práce nebaví a když si s některými kolegy moc nerozumíme…. jak ten bonus zvětšit?
Prostě tím, že se budeme učit zaměřovat na drobné věci, které nás při výkonu práce baví, když si uvědomíme, že naší prací přeje jen někomu prospíváme…. když se pokusíme na kolegovi najít alespoň něco, co je nám příjemné, kde máme společnou notu…. a když na to, co se nám na něm zdá „negativní“ prostě trošku zapomeneme….
Můžeme pokračovatm protože den koncem pracovní doby nekončí a my se vracíme domů, kde nás čekají činnosti související s chodem domácnosti… a je to tu opět…. pokud nás úklid, vaření, praní, práce na zahradě baví, jsme zase dětmi Štěstěny! Máme bonus!
Vlastně si vlastní činností v práci i doma dobíjíme „baterky“, oživujeme svoji Energii a tím posilejeme své zdraví fyzické i psychické….
Pokud nás to nebaví, nemá cenu se nutit do štěstí při vytírání podlah, utírání prachu a rytí zahrady, ale můžeme se sami zkáznit a vědomě si říci, že vykonání těch prací je prospěšné a že jsme dobří, že je děláme…. a únik energie je hned menší a máme tu malý bonus!
Já vlastně nerozlišuji již mnoho let mezi prací a zábavou, mezi prostou činností a meditací…. tak nějak mi to přijde rovnocenné, prostě něco prožívám a když už to prožívám, užívám si to… vždycky na tom najdu něco příjemného, obohacujícího, smysluplného… ať už je to vytírání podlah, čtení filozofického traktátu nebo příprava pokrmů pro strávníky, nebo konzultace s někým, kdo potřebuje něco objasnit, pochopit a změnit, nebo když jedu na výlet jedno kam….. jsme dítě Štěstěny, získávám bonusy a cítím se zdravá, svěží, silná, spokojená….
Každý to můžeme zkoušet, nic tím nezkazíme, můžeme si jen zlepšit život… postupně, je to Cesta! Aloha!
