Používáme řeč, slova automaticky, mnohdy mluvíme a ani nevnímáme co vlastně říkáme, jindy zase slyšíme jak mluví ostatní a ani nevnímáme co nám říkají. Učíme se gramatiku naší rodné řeči, učíme se i řeči jiných národů… ale rozumíme skutečně tomu co vyslovujeme, tomu co slyšíme?

Řeč je dar, který jiné bytosti žijící na této planetě nemají. Je to výsada nás lidí, ale není to pouze výsada, je to také veliká odpovědnost…. slovo může pohladit, může léčit, ale může také zranit, může být i kletbou. Jedno staré rčení říká: “ Slovo není vravec. Vyletí a už ho nechytíš!“ Jinak řečeno, nic, co bylo vysloveno, nelze vzít zpět. Toho bychom si měli být neustále vědomi, když slova vyslovujeme. Měli bychom si toho být vědomi i když slova zachytáváme, mnohdy slyšíme to, co vědomě ani nevnímáme, ale to neznamená, že to naše nevědomá část vědomí nezachytí, nezaznamená. Naopak, vše, co dolehne k našemu sluchu je zaznamenáno do našeho vědomí a také nás to, byť na nevědomé úrovni ovlivňuje. Malé dítě si hraje a zdá se být tak zaujato svou hrou, že si maminky povídají třeba o svých problémech ve vztazích a mylně se domnívají, že to dítě nevnímá…. omyl, dítě vše zaznamenává do své mysli a protože to neumí zpracovat, vytváří mu to bloky a ty spolu s ním rostou a rostou….. Zrovna tak nás ovlivňuje například rádio puštěné při jízdě autem, kdy se domníváme, že si jen vytváříme kulisu při řízení, že posloucháme jen hudbu. Ale mezi hudbou slyšíme i reklamy, ani si to neuvědomujeme a potom podvědomě kupujeme to zboží, které se nám podsunulo do vědomí…… také zprávy, které jsou většinou negativní a katastrofické nás ovlivňují a tak se nevědomě dostáváme do stresu a to ovlivňuje potom náš výkon při řízení….

Začíná září, je to měsíc, kdy děti začínají další školní rok, kdy se sklízí úroda, kdy příroda začíná zářit nádhernými barvami, kdy slunce již není tak silné, je příjemně hřejivé a podtrhuje barvy končícího léta a začínajícího podzimu.

Užijme si zářijového sluníčka, dovolme si, abychom i my sami zářili úsměvem a dobrou náladou, vždyť záleží jen na nás samotných, kolik příjemných věcí a i slov si dovolíme vnímat a tak žít spokojený život naplněný radostí a zdravím.