Každoročně slavíme Velikonoce, většina lidí u nás asi především vnímá Velikonoční dny jako dny volna, oslav příchodu jara, příprav na pomlázku, pečení, vaření, uklízení….. 

To vše je zcela určitě užitečné, ale volné velikonoční dny nám přinášejí především šanci k pozastavení, při tomto pozastavení od běžného shonu se můžeme opravdu věnovat očistě od zbytečných nánosů emocí, myšlenek a stresu, který jsme v období zimy do sebe natáhli, protože nepraktikujeme psychohygienu, emoční kázeň a necháváme na sebe působit stres.

Toto vše nás velice zatěžuje aniž bychom si to uvědomovali a potom se divíme, že jsme unavení, nemocní, podráždění, že nemáme dost radosti v životě….

Velikonoce nám dávají šanci k nápravě tohoto!

Jak?

Zcela jednoduše. Můžeme si najít chvilku jen pro sebe, kdy se zamyslíme nad tím, jak to vlastně žijeme. Zda v našem prožívání převažuje radost, vyrovnanost, vděčnost, nebo zda námi vládnou emoce, zabýváme se myšlenkami na zcela zbytečné věci, které stejně nemůžeme ovlivnit, zda zbytečně nejsme přehnaně kritičtí k sobě i k druhým, zda nejsme příliš sobečtí nebo naopak se zbytečně nesnažíme druhým zavděčovat… jednoduše jak si umíme nastavovat hranice, jak komunikujeme sami se sebou a s druhými.

Každý určitě nalezneme prostor pro zlepšování, pro změnu, ale důležité je to dělat bez obviňování sebe i druhých, bez výčitek a pocitů viny. Prostě se tomu postavit čelem a říci si: tohle ještě neumím, nezvládám, tohle jsem pokazil, tady jsem selhal, tady si nevěřím, tady jsem někoho zranil, kritizoval, obviňoval…. a odpustit si to a také poprosit láskyplně o odpuštění. To je úžasná očisťující a osvěžující, až osvobozující energie. To je energie Velikonoc. 

Malý příklad velikonoční  očistné meditace:

Posadíme se na klidné místo, kde nás nebude nic rušit.

Zavřeme oči, budeme sedět vzpřímeně ale ne strnule, začneme sledovat svůj dech…. potom si můžeme představit, že jsme vnitřek vajíčka, že kolem nás je tvrdá skořápka, ta nás tísní, je tvrdá a nepružná.

Potom se nadechneme a silou vydecneme s pocitem, že tím prorážíme skořápku, ta praská a odpadá z nás.

Až skořápka zmizí, představíme si, že kolem nás září duhové barvy, které prozařuje zlaté sluneční světlo.

Chvilku tak zůstaneme, užijeme si to a jsme očištěni, osvobozeni, osvěženi.

Ukončíme výdechem a poděkováním sobě i Životu.

Přeji Vám hezké Velikonoce!