Dorozumívání mezi lidmi probíhá především skrze slovní komunikaci…. a v tom je právě problém: od dětství nám vkládají ti, co nás vychovávají a vzdělávají do mysli pojmy – slova a ta slova mají nějaký význam… sestavujeme potom ta slova do vět a jimi vyjadřujeme co si přejeme, co potřebujeme, co nechme, jak se cítíme, ….. ale slova jsou jen pojmy, pod vysloveným či napsaným slovem nemusí být plná „energie“ toho, co chce dotyčný sdělit…. často pod vyřčenými či napsanými slovy není „energie“ vůbec žádná…. a tady vznikají problémy v komunikaci… často někdo vysloví třeba: toto a toto udělám, toto a toto bude takto… a my to bereme jako faktum, prostě spolehneme se na to, že když to dotyčný vyřknul, že to také tak bude, že to udělá, jak řekl…. ale slova plynou a dotyčný ač je vyřknul, nedal do nich plnou „energii“…. časem zapoměl co vlastně řekl že udělá a my se pak divíme, že to neudělal, když to řekl…. a začínají konflikty, dohady, spory…..
Často někdo něco řekne, ale , i když mluvíme stejným jazykem, zcela mu neporozumíme a vyložíme si jeho výrok jinak, než on to myslel… a zase tu je prostor pro zmatek, konflikt….
Jak se tedy dorozumívat, aby nevznikaly komunikační šumy, zmatky, konflikty? Na to je těžká odpověď: museli bychom začít od sebe, učit se opravdu vážit slova, věty, než je vyslovíme, zamyslet se nad tím, co věechno může vyslovení slova způsobit, jak si je může ten, kdo je slyší vyložit….
Cestou je opravdu učit se být rozvážný, vážit slova, pořádně také poslouchat druhého, když nám něco říká, a zároveň sledovat, zda pod vyřčenými slovy jsou skutky, zda slova a skutky dotyčného jsou v souladu…
A někdy je skutečně užitečné si v některých situacích sepsat vše na papír, aby potom nevznikal konflikt při dohadování se kdo co vlastně řekl a potom skutek byl jiný….
Slovo je mocná energie se kterou bychom se měli stále učit nakládat….