Anděl je slovo, které slýcháme od ranného dětství. Pro většinu lidí je anděl nějaká nehmotná bytost, která pomáhá, plní přání, ochraňuje, radí, vede….

Pokud by někdo chtěl nějaké důkazy existence a vlivu andělů, nemá cenu mu nic vysvětlovat, protože on v ně nedokáže věřit…. věřit v anděly, jejich pomoc přijímat je veliký dar… to se nedá přesvědčit, vyargumentovat, naučit.

Setkala jsem se i s tím, že novorozené dítě nevědomě odmítalo pomoc andělů… cítíla jsem, že to bylo dáno jeho karmou, osudem, kterou si jako lidská bytost pro tento život vybralo…. Dítě odmítalo andělskou pomoc až zhruba do dvou let věku… mamince jsem to vysvětlila, aby se nesnažila mu andělskou pomoc vnucovat, aby z toho, že ji nepřijímá nebyla smutná, zklamaná. Dítě přijímalo pouze čisté projevy Lásky od matky, pro něho to v tomto období byla pomoc největší a nejúčinnější.

Kolem druhého roku života při našich setkáních, při cvičení a hrátkách začalo najednou s námi říkat i říkanky, které byly o andělech a jejich pomoci… kolem roku čtvrtého jsem zažila, že když se uhodil, hned žádal matku, aby spolu poprosili andělíčky o pomoc… zažila jsem ho i při meditacích, přišel spolu s matkou na meditační setkání, kde převažovali dospělí. Přestože to bylo velice živé dítě, neposedné a aktivní, celou dobu co jsme prováděli vyrovnávací cvičení a techniky, dělal vše s námi, když jsme začali meditovat, lehl si na zem a ihned usnul…vypadal při tom jako anděl….