Dnes ke cvičení potřebujeme někoho kdo nám je blízký a my jemu… budeme se ttiž objímat! Ale není objetí jako objetí! Může být objetí tak zvaně vycucávací: to kdy někdo bez vcítění se do druhého přiskočí, vrhne se na svoji oběť a přivine si ji na hruď div ji neumačká, aniž by byl schopen vycítit, že ten druhý vůbec nemá chuť se dotýkat, natož se objímat. Je těžké se těmto objímačům bránit, protože jsou velmi rychlí a my nestihneme včas zareagovat … když už nás takto lapí, máme právo říci: prosímtě pusť mě, nnení mi to příjemné…. a je to prospěšnější pro nás oba, protože jsme svobodné bytosti. Rozhodně je to prospěšnější, než když se necháme takto vycucávat a naskakují nám nelibé pocity vůči vycucávači…. a on to chudák vůbec netuší a příště se na nás opět vrhne…

Dnes se budeme objímat v rovnosti, svobodě, vroucnosti a lásce… odvážně přistoupíme ke svému protějšku a řekneme: moc ráda, rád bych se s tebou objala, objal. A vyčkáme na reakci. A když jsme oba vyladěni na vzájemné objetí, tak se obejmeme, procítíme se navzájem skrze srdce, možná nám vytrysknou slzy dojetí, tak je necháme stékat a užijeme si to…. a oba si tím pročistíme emoce, otevřeme srdeční čakru a potěšíme se!

Když by  se nám stalo, že odezva od druhého nepřijde, nebudeme zklamaní, to neznamená, že jsme nějací divní, nepříjemní, špatní, šerední, to jen my máme jiné potřeby než náš protějšek. Tak se obrátíme do svého srdce, tam si procítíme lásku a neztratíme naději, že přijde čas a objetí bude…