Všichni jsme se setkali a setkáváme s pojmem zázrak. Například po chmurném dni nastane noc, ráno se probudíme do slunečního svitu a máme pocit, stal se zázrak! Často za zázraky považujeme nějaké nadpřirozené události, které ale také potom vymezujeme do nějakých neskutečných, pohádkových realit. Jakoby zázrak měl být něco, co snad nepatří do běžné reality, co popírá přírodní zákony, logiku a podobně. Opak je pravdou. Zázrak je zcela normální děj, který probíhá v rámci obecných zákonů existence vesmíru, jen my to nejsme schopni svým omezeným pojímáním života rozeznat.

Nastane-li vyléčení nemoci, která byla doposud považována za nevyléčitelnou, tak v tom nespočívá žádná změna přírodních zákonů, nýbrž to ukazuje jen na velké mezery v lidských vědomostech. Je to vlastně dar od Stvořitele, který tu a tam jednotlivého člověka obdaří zvláštní silou, která může být použita k blahu trpícího lidstva. Avšak vždy to budou jen takoví, kteří se drželi daleko od veškeré domýšlivosti vědy, protože pozemsky vázané vědomosti zcela přirozeně dusí schopnost přijímat vyšší dary.

Pozemsky vázané vědomosti chtějí dobývat, avšak nejsou schopny nikdy čistě, tedy dětsky přijímat. Avšak síly přicházející z oblastí, kde není času ani prostoru mohou být jen prostě přijímány, nikoliv vydobyty! Tato samotná okolnost ukazuje, co je hodnotnější, silnější a tedy také správnější!

Když v pokoře přijmeme, že náš život a existence má širší rozměr než jen ten, který je schopná obsáhnout materislisticky omezená věda, otevře se nám prostor pro prožívání zázraků. Zázraků, které mohou obohacovat náš život, přinášet prospěch nám i dalším, když dokážeme v sobě udržovat pokoru k životu samotnému, k bytí jako takovému. Když porozumíme našemu lidství, když se otevřeme laskavosti, když se rozpomeneme na to, jak jsme s údivem v očích vnímali všední zázraky jako malé děti. Potom se nám mohou otevřít cesty k vímání  a prožívání zázraků ve všech úrovních života.