Dostali jsme darem život a také možnost rozvíjet se. Od dětství automaticky uspokojujeme své základní životní potřeby: jíst, pít, mít kde spát, teplo, bezpečí,….dostaneme od matky mléko… vypijeme ho, zužitkujeme, nezužitkované odejde z těla a celé nám to dává energii k růtu, k vývoji. Prostě jsme spotřebovali něco, abychom zachovali svůj život a dál v něm pokračovali, tedy „byli“!!!

Nic nepotřebujeme vlastnit, mít, jen jsme to použili k pokračování našeho života, bytí. Jak rosteme, vedou nás k tomu něco mít: mít matku, mít otce, mít rodinu, mít hračky, mít kamarády, mít vědomosti, mít vzdělání, mít práci, mít peníze, mít byt, mít auto, mít kariéru… máme toho dost, chceme toho mít ještě více, stále se o to co máme staráme, bojíme, dělíme i nedělíme, spotřebováváme, vlastníme.

Ale také můžeme trochu jinak: být s matkou, být s otcem, být s rodinou, být kamarádem, být tím, kdo poznává, být tím kdo vykonává činnost která ho naplňuje, být tím, kdo skrze peníze něco prožije, být tím, kdo se autem, přemístí, být tím, kdo vytváří domov, být tím, kdo roste sebepoznáváním poznáváním souvislostí života… Nemusím mít, vlastnit syna, ale mohu být matkou, nemusím mít, vlastnit auto, ale mohu být, tím kdo jede,…nemusím mít akademický titul, ale být tím, kdo se vzdělává, přemýšlí, poznává, zkoumá, mění se na základě poznání,… nemusím mít problém, ale mohu řešit problém, nemusím mít strach, ale učit se nepociťovat strach, nemusím mít vědomosti, ale přemýšlet, vymýšlet, objevovat…. něco mít je vlastně břemeno… něčím být je prožívat, jednoduše žít!