Nastalo klasické listopadové pošmourné počasí. Možná se nám moc nezamlouvá, ale to nic nezmění na tom, že mlha, déšť, zamračená obloha a zima zalézající až po tričko patří k podzimu v našich zeměpisných šířkách…. A podzim je jedním z ročních období, která se zkrátka u nás střídají…. Něco má ta pošmournost do sebe: činí nás pomalejšími, možná i línějšími, ale medvědi se také na zimu ukládají ke spánku, zpomalují své fyzické i psychické fuknce… a my jsme živočichové, sice obdařeni inteligencí, emocemi… ale jsme. A tak třeba trochu zpomalme, nepodléhejme ale depresím, naopak využijme tento čas třeba  k tomu, že vezmeme kousek papíru a pastelky a začneme zkoušet kreslit. Ne proto, abychom něco dokázali sobě nebo druhým, abychom se se svým dílem předvedli, ale jen tak pro to kreslení… a můžeme si namalovat sluníčko! Krásné zářivé sluníčko, které svítí i když jej překryjí mraky a naše fyzické oči jej nevidí. Ale naše duše má slunce ráda a moc dobře si pamatuje jeho světlo a teplo. Namalujme sluníčko pomocí svých rukou a své duše! A poděkujme za to, sobě, své duši, vesmíru, přírodě, andělům, ……všemu co nás napadne.