Často se mě rodiče ptají, jak vlastně mluvit na malé děti, potažmo na miminka….. máme většinou nějaké nesmylsné představy, že miminko když ještě nemluví, vlastně nám nerozumí… a my na něj musíme mluvit nějakou zjednodušenou řečí, často divně zpatlanou a šišlavou……

Člověk když se narodí, je dokonalá bytost, nejen že rozumí slovům, ale především cítí co my cítíme a vnímá i co si myslíme…to bychom měli mít stále na paměti….

Nejlepší je s dítětem mluvit stejně jako s každým dospělým. jasně formulovat slova, intonovat přirozeně a rozhodně se vyvarovat používání vyjadřování se o dítěti jako o „MY“…. dělají to  především maminky, nic špatného tím nemyslí, jsou nadšené z toho, že se jim narodilo miminko, které 9 měsíců měly v břiše, ale narozením se prostě matka a dítě fyzicky oddělí, jejich navázanost dostane zcela nový rozměr a jejich sounáleřitost by se měla vyvíjet jako sounáležitost dvou svobodných  originálních bytostí.

Tedy výrazy jako: to jsme se ale pěkně vyspali…. vztahující se jen k dítětti, které se vyspalo, je zmatečná a čím déle se používá, tím více vytváří jakýsi zmatek ve vztahu mezi matkou a dítětem. Nevyjadřuje nijak velikou lásku matku k dítěti, naopak vyjadřuje připoutanost a tak vlastně dítě omezuje…pupeční šňůra zástává symbolicky neodstřižená a svazuje dítě v jeho svobodě….

Každé dítě je originál a některé děti začínají mluvit docela brzy, některé později… a nemá cenu to hodnotit a řešit to….

Znám případy, kdy dítě do 3 let nepromluvilo téměř vůbec, ani základní máma, táta…… prostě si jen tak „mumlalo“…. Přitom se krásně „domluvilo“ mimikou a gestikulací o všem, co potřebovalo….. Jen jsme často řešily s vylekanými maminkami, které po prohlídkách u dětské lékařky přišly s tím, že jim bylo řečeno, že dítě je nějaké opožděné, dokonce jednou padlo slovo i o retardaci…..

Dalo mi dost práce, abych maminky uklidnila, vysvětlila jim, že se nemají obávat, chovat se k dítětti zcela uvolněně, netlačit a prostě tomu dát čas.

Dítě, které 3 roky neřeklo ani slovíčko se ráno probudilo a mluvilo krásně, plynule, ve složitých souvětích, mělo nádhernou slovní zásobu….. to je opravdu realita.

Láska se nebojí, Láska nehodnotí, neposuzuje, nesrovnává……. mluvme s dětmi jako se sobě rovnými, dávejme jim prostor pro jejich rozvoj, pro jejich sebevyjádření, nechtějme od nich nic, co neděláme sami…..radujme se s nimi, obohacují nás svojí hravostí, tvořivostí, odvahou, pokud my je zbytečně neomezujeme a nesvazujeme, nepodceňujeme