Hrdost je přirozené naladění člověka, s tou většína lidí přicází na svět, jen malá část lidí přijde nějak osudově zatížená, tedy bez  hrdosti….hrdí se vlastně rodíme….

Co to je vlastně hrdost? Hrdost je vědomí si vlastní hodnoty, hrdý člověk zná svoji hodnotu a neprojekuje si ji skrze to, jak ho hodnotá druzí… žije svobodně, neplní očekávání, nezavděčuje se…… 

Jak jsme vychováváni, jsme vlastně omezováni ve své hrdosti, je nám vnucován model poslušnosti, příkazů a zákazů, jsme hodnoceni, omezuje se naše spontaneita, přirozenost…. naplňuje nás strach z toho, že nebudeme dobře hodnoceni, že budeme kritizování, odsuzování a tím opuštění….. 

Znáte to: slyšeli jsme v dětství často: co to děláš? proč to tak děláš? jak se to chováš? jak to přemýšlíš? proč tě tohle nebaví? jak jsi to nakreslil? proč to zpívíš takhle?  jaké to máš známky? proč chceš být kuchařem a ne právníkem? proč chceš lítat po lese a nechceš hrát hokej? důležité je tohle a ne tamto……… tisíce a tisíce takových vět nás zbavuje hrdosti……dostává nás do podivného postavení nesvobodného tvora, který ztratil vlastní identitu, není již sám sebou, snaží se být něčím, čím ho chce mít okolí – rodiče, učitelé, okolí…..začneme hrát role, začneme se s těmi rolemi ztotožňovat, přestáváme být sami sebou a začínáme se podvědomě bát , že tu roli nezvádneme…. dostáváme s o velikého tlaku, který začal tím, že s námi od narození jednali jako s nějakou loutkou, byť si toho nebyli vědomi…. neboť s nimi bylo také tak nakládáno, oni se tomu nedokázali vzepřít, ztratili hrdost a tak v tom jedou celé celé generace….přijali jsem to, že nemůžeme být takoví jací jsme ve své přirozenosti, jsme takoví, jakými nás chce mít okolí…

Člověk, který ztratil svoji hrdost se začne usilovat aby byl okolím oceňován, uznáván, aby byl důležitý… a tam nastupuje pýcha…. člověk splnil mnohá očekávání, měl dobré známky, vystudoval, šel kariérním postupem, „něco dokázal“, vlastní majetek, je veřejně známý, je veřejně uznávaný, je mocný…. a je na to pyšný…. má bláhový pocit, že je lepší než něž ti druzí, že má větší moc než ti druzí, že má moc nad druhými….je to jen jeho zmatení, kdyby měl odvahu ponořit se do vlastního nitra, najde tam jen strach a prázdnotu……

…a navíc v  pohádkách to tak je: pýcha předchází pád….. a v pohádkách je pravda…..

Buďmě hrdí, abychom nebyli pyšní…….