Máme za sebou dost divné… dlouhé období zmatků, obav, odloučení, protkladů a dohadů…

Možná se ptáte: kdy už tomu bude konec?…. kdy se vše navrátí do starých kolejí?

No, když se podíváte například na oblast železniční dopravy, tak přepravovat lidi po starých kolejích není to pravé… tolik železničních nehod jako se událo v poslední době nepamatujeme…

Tak co se musí udělat? Koleje opravit, některé vyměnit, zlepšit komunikaci mezi těmi co železniční dopravu řídí a těmi co řídí jednotlivé vlaky…. pokud se to neudělá, bude následovat možná rozvrat této dopravy…

A tak je to i s námi, lidmi, s lidským společenstvím…

Změny jsou nevyhnutelné, ale žádný Mesiáš to za nás neudělá!

Nečekejme, že nám někdo, třeba zvolený… zlepší život. Nezlepší!

Proto chopme svůj život do vlastních rukou, začněme trošku rekapitulovat, možná i kritizovat – sebe – své činy, myšlenky, slova…. a začněme stavět nový, lepší rámec svého života.

První věcí je nabrat odvahu k zodpovědnosti za svůj život!

Jak se staráme o své tělo, o své fyzické zdraví, jak aktivně…. to jest co jíme, jak to jíme, jak se hýbeme, jak dýcháme…

Jak se staráme o své psychično… tedy zda děláme jakousi mentální hygienu…. kolikrát měsíčně relaxujeme, meditujeme, kolikrát si třídíme myšlenky, jak často pracujeme s emocemi…..jak jsme schopni odpouštět sobě, druhým…

Jaké jsou naše činy… můžeme si říci že konáme vždy podle Zlatého pravidla: nečiň druhému to, co nechceš aby on činil tobě?

Jaká jsou naše slova.. jsou opravdová, láskyplná, smysluplná?

Jsme schopni si něco odříci proto, že víme, že to není prospěšné nejen pro nás, ale i pro společnost jako celek, pro přírodu, pro Zemi?

Prázdniny končí, jejich energie slábne, začne nový školní rok a ten přináší jinou energii… a tento obzvláště, po dlouhém útlumu dětského společenství se objevuje světlo v tunelu… a tak spolu s dětmi začněme nově, s nadějí a odvahou měnit sebe, tím i celou společnost…

Přeji Vám šťastné vykročení do nových dní! Aloha!