Současná doba je složitá především proto, že příliš, co se týče množství  a příliš rychle, tečou informace, které nás přivádějí do situace, kdy je potřeba si vše filtrovat, rovnat v hlavě – tedy racionalizovat a také rovnat v emocích. Vytvářet si vlastní postoj.

Když toto nebudeme dělat, dostaneme nás to situace, kdy budeme defakto jako míček létající ode zdi ke zdi. A každý náraz na zeď nás bude bolet a bolest se bude stupňovat, až nás to zcela paralyzuje fyzicky i psychicky.

Náš svět, ve kterém žijeme, je polarizovaný:

den – noc,  světlo – tma, oheň – voda,  země – vzduch,  aktivita – pasivita,  muž – žena,  rozum – cit,  láska – nenávist, strach – bezpečí,  spolupráce – konkurence, bohatsví – chudoba,  pružnost – strnulost,  naděje – beznaděj, sounáležitost – osamnění….

Nám se nepodaří tuto polaritu potlačit, přechytračit, ta je daná. Ale můžeme s vědomím této polarity přistupovat k tomu, co se nám v životě děje, jak k tomu co se děje přistupujeme, jaké postoje a řešení si volíme.

Často nemůžeme ovlivnit to, co se děje. Především, když se to týká něčeho kolem nás. A to jsou například informace, kterých je nyní přehršel. A čím více jich je, tím menší je jejich kvalita a hodnota. Proto je důležité veškeré informace, které k nám přicházejí filtrovat a většinu jich spíše ignorovat a hlavně je zbytečně nevyhledávat. Tady musíme zapojit vlastní sebekázeň, protože ďáblík v nás žijící často tyto informace chce a potom vytváří zmatek a ten nás znejisťuje. 

Proto je lepší se zaměřovat na úplně obyčejné každodenní činnosti, které vykonáváme a které nám dávají smysl a radost. 

Začít den tím, že si uvědomíme, že jsme dostali Dar dalšího dne, na jehož startu stojíme. 

Již při ranní hygieně si uvědomit, že můžeme děkovat svému tělu, že nám slouží. Poděkovat za snídani, za práci, kterou máme, i když se nám třeba dnes do práce moc nechce…

A celý den se více soustředit na to, co je nám příjemné, s čím souzníme, co nás těší…. a to opačné spíše pouštět pryč a zbytečně se tím nezabývat….

Nemusíme stále řešit zda máme pravdu my nebo někdo jiný, protože jedinou prověrkou pravosti jsou naše prožitky a zkušenosti…nezávisle na tom, jak se k nim staví druzí lidé, byť by to byli naši nejbližší…

Uvědomovat si, že i když má někdo zcela jiný názor na něco než já, není to aptiory můj nepřítel….

Prospěšnější je učit se žít s Nadějí. Naděje podle mě není víra v to, že se stane to co chci já, ale že vše co se děje má hlubší smysl.