Žijeme dnes tak, že spojení se Zemí máme minimální, jsme obklopeni zdmi, chodíme po betonu a asfaltu, jezdíme auty, létáme letadly, nosíme boty, a oblečení, většinu času trávíme uvnitř a venku trávíme minimum času. Nedostatek času trávený venku, kde jsme v přímém kontaktu s přírodou, se Zemí nám přináší také nedostatek „zemské energie“, která je pro nás velice důležitá, prospěšná. Společenstva lidí, která ještě dnes žijí převážně venku, obydlí mají otevřená, prostá, chodí převážně bosi, sedí na zemi a spí na lehkých lůžkách nebo kůžích, jsou vlastně v neustálém kontaktu se Zemí, „zemskou energii přijímají automaticky. Jejich život je jednoduchý, nikoliv ale primitvní . Mají schopnosti i znalosti, které my nedokážeme vůbec obsáhnout, ani si představit. Mezi těmito lidmi se prkticky nevyskytují tak zvané civilizační nemoci, které právě přinesl „moderní komplikovaný“ a v určitém smyslu lenivý způsob života v materiálně vyspělých oblastech, kterých je v současném světě převaha.
Asi řeknete, že návrat k tomuto jednoduchému a podle mě přirozenějšímu životu není možný. Asi ne, rozhodně ne nějak většinově a rychle. Uvidíme, co přinese další vývoj.
Co tedy můžeme my, lidé žijící zde, dělat pro to, abychom spojení se Zemí, tedy i čerpání „zemské energie“ zlepšili? Můžeme dělat mnoho jednoduchých kroků k tomuto. například častěji odkládat obuv a chodit bosi. Ovšem ne po asfaltu, betonu, ve městech, ale při procházce přírodou si boty sundávat a alespoň část cesty jít bosi. Zprvu to pro nás bude trošku jako chůze malé mořské víly, když si vyprosila nohy jako člověk…. bodání, bolest, strach z toho, abychom si něco nevrazili do nohou nás určitě bude zpočátku provázet. Ale když vytrváme, zjistíme, že chodidla si zvykla na přirozený povrch, kterým je lesní cesta, louka, kamínky, písek nebo mech a jehličí v lese. Bosá chůze nám přinese i zcela přirozenou masáž chodidel, ale také nám pomůže lépe držet tělo, být přirozeně vzpřímění a pohybovat se ladně a jemně. Celé tělo reaguje na nášlap nohy při jednotlivém kroku, pocítí to nejen velké klouby nohou – kolena, kyčle, ale i pánev a celá páteř a ramena. Bosou chůzí jsme pružnější a odolnější. Bosá chůze nás napojuje přímo na matku Zemi, tak jako stromy, rostliny, tráva, jsou spojené svými kořeny a matkou Zemí, tak i my, skrze nášlap bosých chodidel se zakořeňujeme a napojujeme se přímo na zdroje energie, kterou nám matka Země dává Darem, pokud o ty Dary stojíme a otevřeme se jejich přijímání.
Pokud v rámci pobytu v přírodě k bosé chůzi přidáme ještě koupel v rybníce, jezeře, v přehradě, nebo se alespoň smočíme v řece, uzemění ještě umocníme.
A nemusíme bosé chození a koupání v přírodě omezovat pouze na období léta a teplých dní. Boty můžeme sundávat po celý rok, postupně si zvykat na bosou chůzi i v chladnějším období, přirozeně i v zimě. Taková chůze bosýma nohama ve sněhu je úžasný životabudič! A svléknout se a lehnout si alespoň na několik vteřin do sněhu je báječné. Postupným otužováním můžeme do svého života přidat i celoroční koupání venku. Když si vysekáte díru do ledu, abyste se potom ponořili do ledové vody, užijete si hodně adrenalinu odvahy i radosti!
Bosá chůze, častý pobyt venku v přírodě, otužování a celoroční koupání venku skutečně člověka posiluje, vyrovnává a navrací blíže k matce Zemi. Oddaluje ho na druhé straně od nemocí těla a posiluje psychickou odolnost.
Léto pomalu končí, máme krásný prostor k tomu začít chodit bosi, otužovat se a připravovat se na to, že ani podzim a zima pro nás nebudou obdobím, které budeme trávit převážně uvnitř a v botách.
A můžeme spojení se Zemí obnovovat také symbolicky, třeba tím, že se postavíme bosi na zem, zavřeme oči, lehce uvolníme kolena tak, aby nebyla propnutá ale ani v podřepu, ruce necháme volně viset podél těla a zkusíme si představit a následně třeba i procítit, jakoby nám z chodidel vyrůstaly kořínky a ty se krásně prorůstaly do země. A chvilku tak setrváme, a uzemění probíhá. Ukončíme vydatným výdechem.
