Mám takový návrh:

zkusme někdy zažít pár hodin jen sami se sebou…. zeptáte se: “ proč to dělat?“

Odpovídám: “ protože to je příjemné, protože nám to pomáhá zklidnit toky myšlenek, utišit emoce, „pustit se“ dovnitř – do sebe… ukotvit se tak nějak v sobě… a to ukotvení nám pomáhá být silnější a vyrovnanější ve složitých situacích. Neztrácet energii zbytečnými emocemi a myšlenkami…..“

To ticho beze slov nám pomáhá naladit se na vlastní emoce, na komunikaci se sebou, to je cesta k tomu, abychom se více poznávali, více si na základě toho rozuměli, a opět se tím posilovali.

Indiáni odcházejí na čas od komunity a tráví nějaký čas o samotě, beze slov, bez komunkikace.

Nemusíme být Indiánem, abychom to zkusili.

Stačí si najít chvíli, já doporučuji začínat třeba na jedné hodině, kdy oznámíme rodině, blízkým, že jdeme na procházku. Je dobré jim říci, že jdeme sami, protože se chceme na chvíli vzdálit všemu a všem.

Na procházku je dobré zamířit někam, kde nepotkáme moc lidí, natož známé… to  by nás rušilo od toho, abychom opravdu nemluvili… například, když bychom potkali známého a nepozdravili ho, mohl by vzniknout zbytečný zmatek….

Když se nám podaří hodinka o samotě bez mluvení, můžete příště prodloužít na 2 hodiny, a postupně třeba až na půl dne.

Další etapou je zkusit zůstat s rodinou a potom, co jim to dopředu oznámíme, několik hodin nemluvit. A jen tak při běžných činnostech prostě nepoužívat slovní komunikaci….

Je to vše jen další úroveň našich zážitků, které můžeme a nemusíme prožít…záleží jen na nás…. můžeme to zkusit…..