Advent v roce 2017 začne 3, prosnce a poslední adventní neděle bude zároveň Šrědrým dnem 24.12.

Co je vlastně Advent? 

Advent, latinsky Adventus je v překladu do češtiny příchod….. v současné době máme období Adventu spojené především s nakupováním dárků, pečením cukroví, úklidem a pořizováním výzdoby domovů … není potřeba se tohoto zříkat, ale zužovat dobu adventní pouze na toto je vlastně ochuzováním sebe i našich blízkých o „esenci Adventu“…. 

Pokud v době Adventu pouze sháníme dárky , děláme materiální přípravy Vánoc, často propadáme stresu: zda máme dost peněz na nákupy, zda máme dost času na úklid a pečení….a v tom se právě „esence Adventu“ a jeho vyvrcholení – Vánoc  – Štedrého Dne rozplizne, ztratí a my se jen potěšíme rozbalováním dárků a přejedením štědrovečerní večeří…. a to je podle mého, škoda…

Advent, doba čekání na příchod radostné zvěsti o narození „Dítěte“ – nositele Naděje, Světla, Změn….nemusíme být věřící křesťané, ale symbolika zvěsti o příchodu Světla, Života, Naděje je prospěšná, protože nám přináší optimizmus do složité doby, ve které žijeme.

Připomeňme si obraz příchodu králů do místa, kde se objevila Hvězda, která ukazovala, že přišel na svět ten, kdo přinese lidem Světlo Naděje. Králové neváhali a vážili dlouhou cestu, aby se poklonili dítěti v kolébce, vlastně v jesličkách pro krmení zvěře, v nuzné stáji, kam se matka dítěte uchýlila, aby porodila…

Mocní a bohatí králové poklekli a složily dary k jesličkám, ve kterých leželo novorozeně… proč to asi udělali?…… asi proto, že potřebovali posílit Naději… i v této „dávné době“ nebyl život nijak jednoduchý, ostatně tak jako v každé době…..

Dnes pokleknout, sklonit se před někým, být pokorný a prosící se nenosí… to je považováno za projev slabosti, za ponížení… Mylně se interpretuje síla arogancí, tvrdostí a nadřazeností….

Potom se zmýtáme s v neustálých zmatcích, v bojích o moc a o prostředky, neumíme se domlouvat, neumíme spolupracovat, nedokážeme vidět delší důsledeky našeho činění než jen okamžitý materiání prospěch.

A toto nás obírá o skutečnou sílu, protože nás to odděluje od ostatních a protože nám to bere Důvěru v budoucnost. Budoucnosti se obáváme, tak chceme všechno hned teď a třeba i na úkor jiných. 

Na druhé straně čekáme, že někdo, obvykle z moci „úřední“ nám zlepší život. A tak naivně delegujeme moc na formální zástupce a úředníky a čekáme, že oni budou mít dostatečný „morál“ dělat to nejlepší pro každého jednotlivého občana…. je to zcela zkreslený a naivní názor. Delegace moci na někoho jiného je rozumná pouze tehdy, pokud toho daného člověka opravdu znám, mám ho prověřeného skrze jeho činy a mám kontrolu nad tím, jak on tu moc, kterou jsem na něho delegoval, používá.  Také musím mít skutečnou vymahatelnou zodpovědnost za jeho činy v postavení „zástupce“. Ale to  jsem již hodně rozvinula téma Příchodu….

Tedy zpátky k období Adventu: zkusme letošní dobu čekání na příchod radostné zvěsti méně spěchat, méně nakupovat a utrácet, méně uklízet prostor kolem sebe, a více se věnovat úklidu v sobě, ve svých myšlenkách, ve svým citech, posilovat svoji schopnost udržovat si Důvěru a Naději a zároveň stát pevně nohama na Zemi a nepodléhat manipulaci těch, kdo touží po moci a prospěchu pro sebe a zanášejí náš život zmatkem a falešnými sliby.

Zkusme sami být zodpovědnými za vlastní činy, za vlastní zdraví, za vlastní život, nespoléhejme na to, že se „Něco stane“ a bude líp….

Lépe bude, když my jednotlivci budeme lepší. 

Užijme si dobu letošního Adventu prostřednictvím drobných radostí každodenního života, porozuměním pro druhé, porozuměním sobě samému. Nečekejme „Spasitele“, protože spasit můžeme jen sami sebe a to skrze pokoru, laskavost, opravdovost, toleranci a odpouštění.

Požehnaný adventní čas!