Často se setkávám s tím, že lidé přijdou s bolestmi těla, s problémy na fyzické úrovni, které pociřují, které je omezují…. nejsem zastáncem zjednodušování stylem problém s hlasivkami je problém s komunikací… tak jednoduché to podle mě není, protože to by znamenalo, že prožíváme pocity a myšlenky, bolesti odděleně… člověk je jeden celek, jeho tělo, mysl,pocity, energie.. to vše je jedno, to vše je spojené a dohromady to tvoří právě člověka jako lidskou bytost s jeho tělesnými projevy, s jeho myslí, pocity, s jeho energiemi…. proto nelze oddělovat problémy jednotlivých částí a oblastí života člověka….
Na druhé straně mi moje zkušenosti potvrzují, že není potřeba hledat složitosti v přístupu k řešení problémů těla i Duše člověka, že mysl, myšlenky, i ty nevědomé… ovlivňují naše tělesné prožívání,,,,, a zároveň naše fyzické prožívání ovlivňuje naše emoce a následně i myšlenky….. prostě nelze najít prapůvodní příčinu, vše souvisí se vším a vše je spojené… ale přesto je určitá cesta k řešení, a tou je cesta , která neopomíjí ani fyzickou stránku člověka, ani jeho pocity, emoce, myšlenky, energie… a nezapomíná ani na to, že člověk je živočich, kterého ovládají i pudy… a samozřejmě, že jsou nějaké dannosti, se kterými prostě člověk přijde na svět…. ty můžeme poznávat a přijímat….to je dlouhodobé…
Základním pudem je pud zachování života, pud sebezáchovy a s ním spojený strach ze smrti…. zvířata nemají mysl jako člověk…. neví nic o tom, že je nějaká smrt… že z ní mají mít strach…. a přesto mají pud sebezáchovy…. smečková zvířata cítí, že když budou součástí smečky, mají větší šanci přežít… a proto když je smečka vyloučí ze svého středu, jsou prakticky odsouzeni ke smrti… zvíře se podle mě nebojí smrti… ono jen má pud přežít….. ten je u něho dominantní…
Člověk je myslím a cítím bytost smečková…. základní smečka je rodina… strach z vyloučení z rodiny, ze základní smečky je pro člověka pudový…. proto jakékoliv projevy napřízně smečky – matky, otce, sourozenců… na pudové úrovni v člověku vytvářejí oslabení – oslabení pocitové, energetické a často potom i mentální… strach z vyloučení ze smečky cítí člověk takto: budu sám budu mít hlad, žízeň, bude mi zima, budu těžko obhajovat svůj život…. a toto ohrožení vyloučením ze smečky pociťuje podle mě člověk již na samém počátku života…. odloučení od matky je pro něho velikým stresem…. ale nejen fyzické odloučení od matky, ale také pocity a myšlenky matky, které jsou spojeny s nějakou nelibostí…. dítě je velice citlivé a vše co cítí matka cítí také, jen to není schopné vyhodnotit, pochopit a potom zpracovat tak, aby si uvědomilo: jsou to jen pocity a myšlenky matky, se mnou vlastně vůbec nesouvisí, nemusím se bát s život…. dítě cítí nelibé matčiny pocity, které se projeví i na energetické úrovni matky a to dítě oslabí…
…a tak to s námi jde po celý život, pokud to nepochopíme a nepřijeme, že za svůj život si prostě můžeme sami, že nemáme spoléhat na nikoho a nic…. že máme spoléhat jen sami na sebe a druhé prostě přijímat jen jako účastníky našeho života…. pokud se nám toto podaří, vytvoříme si určitý zdravý odstup od všech a od všeho, nebudeme tak zranitelní a nebudeme tak zbytečnými emocemi a myšlenkami přicházet o energii, tedy i o stabilitu fyzickou a psychickou….
Není to jednoduchá cesta, ale jde to postupně zpracovávat a měnit vlastní postoje, myšlenky, emoce, projevy fyzické, emoční i energetické…. je to cesta k uchopování vlastního podvědomí, a tím i k jeho ovládání… ale je to i cesta veliké sebekázně a trpělivosti pokory…. kdykoliv na ni můžeme nastoupit….
