Často se mě lidé ptají, jak se mají motivovat, jak je to s účinností různých technik, prostředků, metod…. po všech těch letech na cestě sebepoznávání, poznávání života, práce s lidmi jsem si čím dál tím více jistější, že jen to ,čemu věříme, že nám může pomoci – nám opravdu pomůže a že jen to, co nás baví, s čím se tak nějak ztotožníme – budeme dělat, to si osvojíme, to bude cestou ke změnám fyzickým i dalším…. 

Nevěřím tomu, že nás může namotivovat něco zvenčí, někdo jiný….. jedině naše vnitřní motivace je účinná… 

Jít cestou usilování abychom něco opustili, nebo naopak přijali do života je ztráta času a energie…. 

Proto také neexistuje žádná univerzální metoda, která je použitelná na všechny lidi…. každý člověk je jedinečný, zároveň proměnlivý v čase…. pochopit, že zázračná metoda, kterou na nás někdo napasuje je nesmysl…. jedině cesta opravdové citlivé individuální pomoci v zorientování se v sobě, ve vlastním životě může mít skutečné pozitvní výsledky…. 

Podobné je to s dětmi, které mají „poruchy učení“…. je potřeba vysledovat co je zaujme, co je baví, jaká forma přijímání informací je pro ně přirozená a touto cestou je vzdělávat… důležité je pro tyto děti také přijímání informací skrze prožitky, praxí, co si osvojí, ohmatají, to přijmou a usadí se to v nich jako poznatek, jako dovednost.. k tomu ale potřebují trpělivé a pokorné, moudré, empatické  rodiče a učitele … a to v dnešní uspěchané době orientované na výsledek a neustálé hodnocení a srovnávání není snadné praktikovat…. kéž je co nejvíce trpělivých, pokorných, moudrých a empatických rodičů a učitelů….