Miluji vodu a plavání v ní… po celý rok se chodím koupat do vody v přírodě… a to mi dává možnost na vlastní kůži vnímat změny, které v přírodě skrze vodu nastávají v průběhu roku….

Když to vezmu od zimy – přijít k vodě v zimní bundě a pohorkách s rukavicemi na rukou a potom vše shodit a nechat se nejprve ochladit studeným, často mrazivým vzduchem, cítit jak má moje tělo sklony stahovat se pod vlivem chladu jakoby samo do sebe…Obvykle jsem u vody sama, jen s mužem, všude klid, ani živáček… potom boskýma nohama pěkně jít k vodě a pocítit ty první kroky, kterými se moje nohy noří do ledové vody, pořádně to prodýchat, potom ponořit ruce a postupně jít a jít dál a dál do vody, až se do ní ponořím…. ……….a plavu… tělem projíždí zvláštní jehličky chladu,  je to příjemné, cítím každou  svoji buňku…. moc dlouho to nevydržím, a obracím se zpět ke břehu a vystupuji z vody… tělo začíná tepat, pokožka celá červená, postupně cítím to horko, kterým moje tělo reaguje na chlad z vody a studeného vzduchu… osouším se a užívám si těch pocitů celkového oživení….. je mi báječně

Potom přichází jaro, příroda se začíná probouzet, pupeny pučí a vzduch už není tak ledový, sluneční paprsky začínají hřát a svléci si na břehu u vody oblečení a jít vstříc osvěžení ve vodě  není už takové vzrůšo…… pořád je chladná, ale už nepíchá jako jehličky, mohu v ní plavat déle, je to paráda… po osušení zůstávám na břehu, sleduji to jarní probouzení, měnící se barvy kolem břehu, a mám pocit, jako by i ve mě pučelo to nové, svěží….

Letní koupání bývá příjemným osvěžením v horkých dnech, plavu a plavu, užívám si dlouhých temp, skáču do vody, potápím se, vůbec se mi z vody nechce ven… potom sama sebe přesvědčím, že už vylezu na břeh, ale po pár minutách se vracím do vody, jen co trochu oschnu….a mohu se do vody nořit brzy ráno… to tu ještě skoro nikdo není, jen pár rybářů, kterým se snažím nepalšit ryby…. a taky navečer, když už skoro všichni odelšy, protože jsou už dost opálení… a večer, za tmy je to skoro magické, tma kolem mě, voda také tmavá, tajemná…. nade mnou hvězdná obloha…..

Podzimní koupání bývá takovým loučením s teplými slunečnými dny, namlsaná létem se někdy musím přesvědčovat abych v sychravém dni do té studené vody vlezla, ale stojí to za to, když to udělám…..oživuji tak v sobě vzpomínky na léto….

…a pak uase přichází zima a tak zase do zimní bundy a ty štiplavé jehličky ledové vody…. je to krásný koloběh…

…a teď mi došlo, že jsem to nadepsala: proč se celý rok  koupu ve vodě v přírodě…. proč vlastně?…. no protože mě to baví!!!! Aoha!!