Často se setkávám s otázkou, jak. do jaké míry má člověk ve vztahu potlačovat vlastní potřeby, názory, pocity, aby vyhověl partnerovi…./ ale partner nemusí být partner přímo v tomto smyslu, ale třeba i rodič, sourozenec, kamarád, kolega…/…. ńedávno se mě jedna žena při sezení ptala, jak dlouho asi může vydržet ve vztahu, kde se snaží stále vyhovět partnerovi… aby nebyly konflikty… aby ji nepřestal milovat…. Tak jsem jí odpověděla: jak myslíte, že vás miluje, když pořád vyžaduje, abyste byla podle jeho představ, abyste se podřizovala, abyste stále byla v roli toho, kdo je vinem, kdo chybuje….kdo se omlouvá, kdo úplně vše od partnera toleruje a sám vůbec není tolerován?
Na chvíli se zamyslela a potom mi řekla: no já vlastně často přemýšlím, jestli by mi nebylo lépe samotné… ten věčný strach jakou zase udělám chybu a bude tichá domácnost mě ničí….
Tak jsme se zaměřili na ni samotnou, na to, co opravdu je jí příjemné, co chce, jaká je její přírozenost… a to ať rozvíjí… ne kvůli někomu jinému, ale pro sebe… čistě… jenm tak si bude udržovat energii a s tím související klid, vnitřní sílu a jistotu…a ať sleduje jak na to reaguje partner, okolí… když to bude ní čisté, okolí ji začne takovou jaká skutečně je přijímat…. chvíli to bude trvat, ale určitě se jí uleví….
Naučila jsem jí některé jednoduché techniky na udržování energie, na stabilizaci emocí …a popřála jsem jí hodně trpělivosti sama se sebou a samozřejmě výdrž….