Často máme pocit, že někomu něco říkáme srozumitelně, že to je přece logické, normální, ale on nám nerozumí, někdy se dostaneme i do konfliktu….. jak z toho?

Můžeme v případě, že při komunikaci nám není dobře, že vázne…. zkusit malé cvičení: zkusme si být zrcadlem: jak to uděláme? zkusíme se vcítit do toho, s kým komunikujeme… a vnímat sami sebe, jako toho druhého… a procítit si, jak bychom se cítitli, kdyby tak, jako my komunikujeme s ním, komunikoval on s námi…..dost rychle můžeme zjistit, že by nám to příjemné nebylo a máme možnost způsob komunikace změnit, dát do toho jiné pocity, netlačit, nesoudit, nekritizovat, nenutit, nevydírat, nevyčítat….

…..jde o zcela praktické cvičení…. můžeme začít hned teď…..

..příklad: já, dospělý člověk mám pocit, že dítě, které si hraje, nějak podle svých představ. si hraje divně…. jak mám v sobě stereotypy, zareaguji asi takto:“ co to zase děláš? proč něděláš něco normálního?….. dítě se na mě udiveně podívá, možná mi odpoví: “ no hraju si normálně, baví mě to!“….. a já mohu zareagovat podle stereotypů: ….“ jak to normálně! blbneš! dělej to takhle!….“

Nebo si uvědomím, že můžu cvičit zrcadlo: zkusím se tom okamžiku vžít toho, že já jsem to dítě, které někdo takto vlastněprudí, vnucuje mu něco svého, nedá mu svobodu dělat to, co ho baví a podle jeho představ…. a ucítím to: ten tlak, tu nesvobodu, tu nerovnost, to nepřijetí….a uvědomím si to, nebudu se odsuzovat, že jsem nejprve reagoval jak jsem uměl, jak jsem měl zažito….. a usměrním svoji komunikaci třeba takto: …“ jéje, copak to děláš? to je zajímavé! můžeš mi to ukázat?, můžu se k tobě připojit?……“

A hned bude svobodnější, láskyplnější prostor mezi mnou a tím druhým…..