Odezdikezdizmus je častým projevem našeho jednání, myšlení, cítění. Podstatou odezkikezdizmu je lítání nahoru, dolů, od velkých, často nesmyslných očekávání k  úplné rezignaci, od  veliké lásky k nenávisti, od chtění všeho teď hned k nechtění ničeho nikdy, od velkých nadějí k velikému zklamání, od euforie k depresi…..

V podstatě jde o obrovké kolísání především v příjmu, využívání a odevzdávání energií.

Při nástupu nahoru dojde k obrovskému otevření příjmových energetických kanálů, ale dotyčný to v ten moment vůbec nedokáže zpracovávat, usměrňovat, energie si v něm vlastně dělá co chce, dochází dalo by se říci k jakési erupci, ale protože dotyčný není pružný, jeho nástup nahoru je fixován na něco zcela konkrétního, vlastně omezeného, absolutního… je ve svém stanovisku vědomě či nevědomě strnulý, tuhý…. a když se toto  očekávání neprojeví v jeho „realitě“, nedojde k naplnění jeho maximálního očekávání ať už se to týká čehokoliv, vše praská, rve se, protože to je tvrdé, nepružné, rigidní. Energie tak jak vytryskla, opadává velice rychle, a na základě energetického propadu dochází k pocitům zloby, nenávisti, velikého zklamání, depresi, rezignaci. Jde o vyčerpání energie a zároveň o neschopnost energii doplnit a zpracovávat. Je energeticky vyčerpaný, to se projevuje i na jeho vyčerpání fyzickém, psychickém, emočním.

Je to lítání ode zdi ke zdi, obrazně by se to dalo nastínit jako když se člověk hodně rozběhne, vystřelí sprintem, dá do toho všechnu sílu, energii a není schopen odhadnout, jak daleko je zeď, která stojí proti němu a on nedokáže v tom trysku brzdit a narazí vší energií vydanou do pohybu na tuto zeď. Následky jsou zcela jasné. Bolest, úraz, možná prasklé kosti….. Takto by se rozumný člověk jistě nechoval, kdyby se nenechal unést vzedmutými emocemi, vzedmutými očekáváními, odhadl by následek svého trysku…. a asi by to neudělal……

Někdo má ve své podstatě sklony k takovému prožívání a jednání….. cestou je to pochopit, přijmout a učit se to usměrňovat…. mentálními cvičeními, fyzickými cvičeními, učením se nakládat s energiemi. Jde to usměrňovat, ale není to snadné, není to rychlé. Je to cesta…… pokud se člověk ale rozhodne to pro sebe dělat, je to pro jeho prospěch. přinese mu to větší celkovou vyrovnanost, lepší zdraví i psychický stav.

Je to vlastně cesta mírnosti, cesta středu, cesta bez extrémů. Je to méně euforie, ale také méně deprese a rezignace. Je cesta k vyrovnanému energetickému stavu člověka. Je to také cesta většího prožívání přítomného okamžiku, neupínání se na budoucnost a neuvíznutí v minulosti. Teď je teď a to si co nejvíce uvědomuji, to nejvíce cítím, to nejvíce prožívám. Teď žiji, tedy nic neočekávám, nejsem zklamám, protože prostě JSEM.