Běžně používáme různá slova a slovní spojení, pokusme si uvědomit, co vlastně vyslovujeme a co nám to o nás samých vlastně říká.
Třeba řeknu: “ leží mi v žaludku ta jeho urážka“…překlad: beru si to co mi řekl moc osobně a nemůžu to strávit…. potom se nesmím divit, že mě bolí žaludek….
…“ nemůžu to rozdejchat, tu hádku“….překlad: proběhla výměna názorů, nedošlo ke vzájemné shodě, porozumění a já to nedokážu přijmout a potom se nesmím divit, když přijdou dýchací potíže….
…“ jsem z toho nemocný“ něco se v mém životě přihodilo, nedokážu tomu porozumět a třeba to vyřešit a to mi odebírá moc na mým vlastním životem…a fyzická nemoc to jen vyjeví….
…“ nemůžu ho ani vidět“…mám s někým spojený velmi nepříjemný zážitek a potom se nemám divit, že se mi zhoršuje zrak, že mám potíže s očima…
…“ je mi nevolno“ cítím se spoutaný, nesvobodný….
…“ mám toho plné zuby“ něčeho je na mě příliš mnoho, nakládám si toho moc a cítím se potom přetížený, nedokážu si nastavit zdravě hranice povinností, odpovědnosti…
…“ kdybych tě ztratil, nebudu mít už vůbec nic“ cítím se sám, slabý, nemilovaný a činím se závislým na někom, snažím si ho přivlastnit, prožívám vztah nesvobodně…