V životě často přicházíme do situací, kdy se musíme rozhodovat jak dál. Často nám to osud naznačí a nám to není příjemné, protože naše ego má rádo cestu ve vyjetých kolejích, která je sice často plná bahna a rygolů, vlastně ani nikam nevede, protože někde na ní je bludný kámen, díky němuž se motáme stále v kruhu. Ale naše ego je kamarád strachu, pochybností, zatuchlosti a plísní, pavučin a nehybnosti. A protože my jsme od malička vycvičeni nechat se ovládat egem, tak se tak životem motáme a motáme, někdy se úplně zamotáme, že nevidíme ani světýlko, které by nás vyvedlo z té motanice ven….

Nic tím nezískáváme, přicházíme o zdraví o energii, vyprchává z nás nadšení, odvaha i láska a tak už se jen tak ploužíme, ale ego je potěšené… ono nás vede, řídí, ovládá.

Ale tam nahoře v andělských sférách nás sledují, mají nás rádi, zajímáme je, tak nám občas hodí záchranné lano v podobě určitých znamení a událostí a říkají si : snad se ten hlupáček toho našeho lana chytí a přehoupne se konečně na lepší cestu, která vede příjemnou krajinou, potká tam něco nového a prospěšného…. Ale my hlupáčci a zabedněnci to lano nechceme vidět a když už ho zahlédneme, tak nám naše ego rychle zakryje oči strachem, a jinými  nehezkými pocity…

Ale když to ego necháme sice v sobě, ale pohladíme ho, řekneme mu: už jsi mě vedlo dost dlouho, běž si odpočinout, já se teď vydám cestou srdce, duše, tak se naše oči otevřou a my najednou vidíme spoustu těch záchranných lan, spoustu ukazatelů: tam je nová cesta, do svobody, do objevování,…… a my se tam odvážíme vykročit.

Ale to ještě nemáme vyhráno, protože to ego odložené dozadu se začne nudit a začne vylézat. A vylézá v podobě situací, které nám jakoby ukazují, že na nové cestě je spoutu nebezpečí, neprozkoumaných zákoutí, nepoznaných  výzev a my se lekneme, ego vyskočí a už nás zase řídí….

A my jsme svobodné bytosti a máme možnost volby zarůstat mechem a lišejníkem emočních zranění, nemocí, strachu a pokrytectví. Ale také možnost roztáhnout křídla, zhluboka se nadechnout, říci, zakřičet: ANO!!! A to potom praskají obruče na nás navlečené, odpadávají koule řetězy na našich nohách přidělané a my vykročíme na skutečnou cestu svobody, odvahy a lásky. Lásky k životu, sami k sobě i k ostatním. A je to nádhera, naše oči procitají, náš sluch se zostřuje, naše vnímání se rozšiřuje a zaplavuje nás světlo, volnost a souznění. Souznění s celkem, jehož jsme součástí.

A stojí to za to, i když než se nám podaří takto vykročit, zažijeme strachy, obavy, výčitky a obviňování, propláčeme mnoho slzí, ale za tím vším se objeví skutečná radost prozářená vědomím, že tu na to nejsme sami!

A teď je doba, která je tomuto nadechnutí a vykročení velmi příznivá!

A já světelný průvodce Dejvá Li vás ráda povedu cestou odvahy, radosti, stačí jen naslouchat svému srdci, cítit svoji duši a tam v těch sférách potkáte mě, čekám tu na vás, trpělivě a pokorně.  Vydejte se na cestu moji milí! Neztrácejte čas. Miluji vás.