Poselství od protinožců je kniha od autorky Marlo Morganové, která mi před mnoha lety umožnila začít se dívat na určité věcim které se nám v životě přihodí zcela jinak, tak nějak volněji, svobodněji….. dnes, po několika letech práce s lidmi v oblasti nalézání více radosti, spokojemsoti, vyrovnanosti a zdarví v životě a mi znovu vybavuje jak moc mi čtení této knihy pomohlo. Jak mě nasměrovalo k jiným pohledům a východiskům, která skutečně mohou zcela zásadně změnit náš život k lepšímu. Proto se chci s vámi postupně podělit o ta nejzásadnější POSELSTVÍ…..
Z kapitoly 7.
Ten den jsem se naučila něco o pozoruhodném vztahu domorodců k přírodě. Než jsme vyrazili na cestu, postavili jsme se do půlkruhu s tvářemi k východu. Náčelník stál uprostřed a zpíval. Ostatní se ratmicky pohupovali a tleskali rukama , dupali, plácali dlaněmi o stehna. Rituál prováděli každé ráno, byla to jejich ranní modlitba, meditace… Tihle lidé věřím, že všechno na zemi se děje za nějakým účelem, že vše má nějaký důvod, neexistuje náhoda nebo rozmar přírody. Neexistuje nic, co by nemělo význam v širším kontextu. Existují nedorozumění a záhady, které ještě nebyly třeba zrovna nám zatím odhaleny.ˇ´Učelem rostlin je být potravou pro zvířata a ldid, zpevňovat půdu, zvelebovat přírodu, udržovat určitou rovnováhu. Bylo mi řečeno, že rostliny a stromy nám zpívají a jediné co chtějí od nás, je to, abychom i my zpívali jim. Hlavní úlohou zvířat není být potravou pro lidi, ale někdy se k tomu dobrovolně podrobí, přijmou to. Domorodci každé ráno proto vysílají zprávu zvířatům a rostlinám: kráčíme tím směrem, přicházíme, abychom naplnili účel vašeho bytí. … je potom na zvířatech a rostlinách, zda aby se mezi sebou dohodli, kdo z nich to bude. Kmen opravdových lidí nikdy nazůstane bez potravy, nebo´t okolní svět vyhoví vždy jejich přání. Oni vě+ří, že na světě je všeho dostatek. projevují úctu přírodě , podobně jako my projevujeme úctu hudebníkovi, který dokonale naplní svůj talent. když nám jednou zkřížil cestu had, bylo jasné, že to bylo proto, aby nám poskytl večeři. Společné jídlo bylo vždy součástí oslav. Domorodci nepovažují jídlo za samozřejmost, přijímali každý pokrm s vděčností, kterou patřičně projevovali…..
Domorodci s sebou nenesli žádné zásoby nic neseli ani nesklízeli. kráčeli rozžhavenou krajinou s vědomím, že ten den obdrží dary světa a nikdy nebyli zklamáni. Většinou jsme nesnídali, někdy jsme jedli v noci, zpravidla jsme jedli kdykoli se potrava naskytla. Nesli jsme s sebou měchy s vodou. Vím, že lidské tělo obsahuje 70 procent vody a v optomálních podmínkách potřebuje asi 4 litry tekutin denně. Všimla jsem si, že domorodci potřebovali mnohem méně vody než já. Jejcih těla dokázala maximálně zužitkovat vodu obsaženou v jejich potravě. Domorodci dokázali najít vodu i tam, kde nebyla nejměnší stopa vlhkosti. Nikdy si nevzali všechnu vodu, vždy nechali i pro zvířata…..
Celý život jsem považovala až dosud za samozřejmé chránit se před účinky inflace, před infelcemi, střídat na důchod. Tady bylo jedinou jistotou pravidelné střídání ranního úsvitu s večerním západem slumce. Překvapovalo mě, jak tito lidé, jejichž postavení je více než nejisté netrpí žaludečními vředy, srdečními chorobami či následky stresu. Začala jsem vidět krásu a celistvost života v těch nejneočekávanějších projevech.