Velmi často se v životě setkáváme s pokrytectvím. Většině z nás není příjemné potkat se s pokrytcem. Ale jsme schopni spatřit pokrytce i sami v sobě?  Kde se v nás bere pokrytectví? Pokrytec předstírá, že je jiný něž ve skutečnosti je. Proč to dělá? Protože si myslí, že kdyby se projevil skutečně takovým jaký je, byl by pro své okolí nepřijatelný. A ztratil by tak určité domnělé výhody…… často ale jsme pokrytci ,aniž bychom si to uvědomovali. Máme v sobě programy neupřímnosti a pokrytectví získané od našich rodičů, vychovatelů…. naučili jsme se předstírat, protože jsme  bolestnou zkušeností zjisitli, že pokud předstíráme, že jsme někým jiným, že si myslíme něco jiného, že si přejeme něco jiného, než skutečně máme uvnitř v sobě, jsme pro své okolí přijatelnější. A být přijatelný znamená být milován… ovšemže to tak není… ale to my netušíme. Netušíme, že láska je otevřenost, odvaha být sám sebou, nic nepředstírat, nebýt pokrytec!!!

A protože nežijeme v lásce, jsme ustrašení, snažíme se zavděčit, přijali jsme program vnitřního i vnějšího pokrytce. Ale tento program je destruktivní, pro duši i pro tělo. A tak se potýkáme s nemocemi, strachy, konflikty a předstíráme sami sobě, že jsme někým jiným, než skutečně jsme. jediným lékem pro tuto chorobu je léčení strachů, i těch nevědomých, učení se odvaze a otevřenosti sám vůči sobě a potom i vůči ostatním.  A s odvahou přichází svoboda, radost a láska i zdraví.