Když jsme malé děti, žijeme spontánně, vnímáme svět kolem sebe očima objevovatele, průzkumníka, zkoušíme ten svět uchopit, někdy i ochutnat, použít jako hračku, ….. ale v podstatě od toho nic neočekáváme, jen prožíváme, aniž bychom potřebovali mít nějaké rámcové formální informace o prostoru či předmětech a energiích, se kterými se setkáváme. Stačí nám vlastní zkušenost, pocit, prožitek. Vnímáme také to, co tu kolem nás nás je a nemůžeme to rukou uchopit, fyzickým zrakem vidět. Jako děti to prostě cítíme, vnímáme vyššími smysly a přijímáme vše jako součást našeho žití.
To trvá ale velmi krátce, než nám dospělé milující vychovávající, vzdělávající, formující okolí nezačne ten náš široký svobodný rámec našeho žití zužovat, vysvětlovat, vypočítávat, známkovat a hodnotit. A nám končí doba volnosti, inspirace a objevování a začíná doba plnění očekávání, podávání výkonů, usilování, zužování našeho životního prostoru a neustálých zklamání, strachů a křivd.
Musí to tak opravdu být? Na jedné straně musí, žijeme v nějakém reálném světě, kde máme za úkol se učit zjišťovat kdo jsme, proč tu jsme a kam směřujeme. Na straně druhé to může být úplně jinak, to naše učení, směřování by mohlo být veselější, vlastně i rychlejší, radostnější, kdyby naše okolí vytvářelo lepší rámec tomu našemu žití. Ale protože také oni, ti naši vychovavatelé, učitelé, …lé…. zažili jako děti ten přechod ze svobodného žití do toho rámcového, protože se naučili žít více usilováním o naplňování vnějších, formálních znaků života, zatlačovat svoji pravou podstatu, podstatu, která je svobodná, inspirující, vznášející se, učí to také nás, své milované děti. Oni ti dospělí vlastně mají strach dotknout se toho, co mají uvnitř, té svobody, inspirace….. co kdyby jim ten vnitřní, dnes velice slabý, téměř neslyšný hlas řekl:“ Narovnej svůj sehnutý hřbet, otevři své zavřené oči, odhoď zbytečná břemena a rozhlédni se kolem sebe, co všechno ti život nabízí! Neusiluj o nepodstatné, to tě jen připravuje o radost, o zdraví! Začni zhluboka dýchat, rozhlédni se kolem a nech se inspirovat, objevuj, pozoruj, zkoušej a jdi vpřed, padej a opět vstávej, jako když jsi byl malé dítě, stojí to za to! Objev to, co ti brání cítit vlastní sílu, cítit lásku, žít v radosti a lásce, ve sdílení a sounáležitosti místo v oddělení, strachu a uzavřen ve vlastním vězení bezvýchodnosti! Vrať se sám k sobě, objev staré bolesti a omezení, začni se jich zbavovat a konečně žij!“
„Veden vědomím vlastní svobody, inspirací jsi ve spojení se všemi silami vesmíru, jsi jejich součástí, jsi vládcem nad svým životem a jsi podporou pro všechny, kdo ještě zatím nedokáží žít svobodný radostný život.
Udělej to, zjistíš, že to jde a je to úžasné!
Zaměř své usilování dovnitř, do vlastního nitra, neztrácej čas a energii usilováním o nepodstatné!