Myšlenky 14. dalajlamy

V této rubrice bych chtěla přiblížit některé myšlenky 14. dalajlamy, které nám mohou pomoci nacházet vnitřní vyrovnanost a orientovat se v životě.

Pokud není zkrocen vnitřní nepřítel a člověk se pokouší zkrotit ty vnější, jejich síla ještě roste. Proto je praxí moudrých krotit sílou lásky a soucitu sebe sama.

Narodili jsme se jako lidské bytosti. Být člověkem musíme být od narození až do smrti, nic se na tom nedá změnit. Ale to, jakým člověkem budeme, to je pouze na nás. Každý člověk touží být šťastný. Je to motivace veškerého lidského konání. Skutečným zdrojem štěstí je láska, skutečná láska pramenící ze srdce, láska, která nic nepožaduje, nic nehodnotí, která nazačíná ani nekončí. Taková láska je vždy spojena se soucitem a starostí o druhé. Pokud dokážeme v sobě otevřít srdce lásce, nebude v našem srdci, ani v mysli místo pro hněv, nenávist, strach, budeme šťastní.

Materiální dostatek, nebo nadbytek nám může usnadnit život, dát nám prostor k rozvoji našich schopností, ale sám o sobě není zdrojem  duševní vyrovnanosti, opravdového štěstí. Toho lze dosáhnout jedině laskavostí a láskou.

Každý z nás má odpovědnost za sebe, ale též za celé lidstvo, za všechny cítící bytosti. Měli bychom myslet na druhé jako na sebe samé, starat se o své blaho stejně jako o blaho ostatních bytostí. Jsme součástí jednoho  dokonalého celku a jeli poškozena sebemenší součást tohto celku, je poškozen celek.

Kdo je moudrý, žije láskou. Naše vlastní mysl, naše vlastní srdce je nám chrámem, naším náboženstvím je prostá laskavost.